Rozhovor s Tatianou Dykovou
Co přiměje snad nejvytíženější herečku u nás kývnout na namlouvání dokumentů o baroku?
Na Silvestra běžel v televizi klip sestříhaný k naší hymně. Byl celý o naší krásné vlasti. Vím, že jsem tím byla úplně uhranutá a vzpomínám si, jak říkám: kdo to natočil?? Toho chci poznat! Vesmír mě vyslyšel a za rok nás Petr oslovil s nabídkou.
Viděla jsem zatím dva díly spolu s manželem, který učí dějepis. Upozornil mě na celou řadu odkazů, kterých bych si nikdy nevšimla, protože neznám tolik souvislostí. Vnímala jste během práce, že seriál má takový přesah? Dá se to při namlouvání komentáře vůbec postřehnout?
Cítila jsem to. Tušila jsem, že namlouváme něco opravdu výjimečného. Z každého záběru byla cítit velká pokora k našim předkům, znalost a láska ke krajině.
Je baroko Vaším oblíbeným slohem nebo máte raději třeba gotiku či renesanci?
Víte, já jsem ve škole moc nedávala pozor, takže se ve slozích zas až tak moc neorientuji. Řekla bych, že až tak posledních pět let jsem historií fascinovaná a vše objevuji až teď.
Je nějaký rozdíl v tom, jak jste vnímala baroko před prací na tomto seriálu a po něm?
Velký. Shodou okolností jsem během namlouvání dílů točila i film Poslední aristokratka, která se natáčela hodně v exteriérech, o kterých mluvíme v dokumentu. Takže se teorie propojila s praxí a já si tak mohla projít i zákulisí hradů a zámků včetně zahrad.
A je nějaké konkrétní místo, které jste se na základě seriálu rozhodla navštívit nebo už navštívila?
Je jich hodně. Ale mám plán, že až seriál poběží, budeme ho sledovat i s dětmi a pak se vydáme na místa, která nás společně zaujmou.
Petr Krejčí o svých projektech říká, že dělá „docu-fantasy“. Překvapila Vás v tomto ohledu forma seriálu?
Tuhle formu už jsem znala ze zahraničních dokumentů. Je skvělá, protože diváka dokáže naprosto vtáhnout. Petr už takhle natočil Krajinou domova a myslím, že je v tomhle žánru skutečný mistr.
Je pro Vás velký rozdíl v práci s hlasem před kamerou a za mikrofonem? Ptám se proto, že v Barokním srdci Evropy má Váš hlas úplně jinou barvu, než jakou znám z Vašich filmů. Alespoň takový mám dojem.
Protože dokument namlouváte za sebe. Nemusíte se naciťovat a oblékat do žádné postavy. Jsem to já a mým úkolem a přáním je přitáhnout diváka k obrazovce pomocí svého hlasu, a otevřít mu mysl. Kéž by se to s Barokem podařilo.
Máte nějaký opravdu silný zážitek, spojený s barokní architekturou?
Ano, už léta miluji místo u kaple svatého Antonínka na jižní Moravě. Je tam křížová cesta, léčivý pramen, alej, socha Antoníčka s dítětem, obrovská lípa… To místo má v sobě magický klid a mír. Měla jsem tam svatbu… celkem silný zážitek (smích).