Talk show Jana Krause (2007). Hosté: P. Bobek, P. Nesvačilová a J. Klimeš. Režie V. Nouzák
Obsah dílu
Pozvaní hosté: Pavel Bobek, zpěvák
Petra Nesvačilová, herečka - premiéra filmu Pusinky
Jeroným Klimeš, psycholog, odborník na vztahy |
00:00:31Dobrý večer.
00:00:36Dobrý večer.
00:00:41Dobrý večer, dámy a pánové.
00:00:43Policejní inspekce vyšetřuje policejního ředitele,
00:00:46čili tady já už v podstatě
00:00:49ztrácím jakékoliv opory.
00:00:52A dnes ráno, když jsem se na sebe díval do zrcadla,
00:00:54tak jsem si sám sobě připadal malinko podezřelý.
00:00:57Uklidnilo mě ale to, že my nakonec všichni
00:01:00končíme jako nevinní.
00:01:02Tak jsem se tím hned zase uklidnil,
00:01:04že policie Krause odloží.
00:01:06Co mně ale přijde ještě daleko horší je,
00:01:09jestli jste si všimli, tak tato televize
00:01:12vysílá večerníček Madla a Ťap
00:01:14a tam přišel nějaký zlý myslivec v pohádce
00:01:17a střílel po Madle i po Ťapovi, což je rys a pes.
00:01:20A naši myslivci napsali stížnost,
00:01:22že to je vytváření averze vůči skupině obyvatel.
00:01:26Čili se dá říct, že to je takový antimyslivecký rasismus.
00:01:30Já bych jenom chtěl klukům myslivcům říct -
00:01:32to už jsme tady měli 60. letech,
00:01:34to psali hasiči, doktoři a nevím co všechno,
00:01:37a co bychom měli dělat my herci?
00:01:39Třeba ti, co hrají negativní postavy.
00:01:42Že bychom dostávali odškodnění nebo co?
00:01:45Já bych za sebe rád řekl, že u mě to
00:01:47skutečně vyvolalo averzi ne vůči skupině myslivců,
00:01:50ale vůči některým myslivcům, kteří si myslí,
00:01:52že takový blbosti pořád můžou psát.
00:01:55A co je ještě nejhorší, že oni si stěžují radě
00:01:57a tam, místo aby to vyhodila,
00:01:59tak to bude tzv. seriózně projednávat.
00:02:01Pojďme se podívat, co nám přinesl tento týden.
00:02:07"Americký inženýr sestrojil ledničku házející pivo".
00:02:11To je velmi užitečný. To jsou takový americký výrobky.
00:02:15"Šéf brněnské ZOO tajil členství v KSČ".
00:02:19To je teď takový hit - kdo co tajil.
00:02:23Ale já mám podezření, že i spousta zvířat u nás byla v KSČ.
00:02:27Tohle nebudu.
00:02:30"Zloděj volal polici a ptal se, jestli po něm pátrá".
00:02:36Ten chudák krade proto, aby byl vyšetřovaný.
00:02:39To mu ale v Česku nevyjde. Tak.
00:02:42To by bylo pro dnešek všechno.
00:02:44(klávesový nástroj)
00:02:46A nyní, dámy a pánové, dovolte, abych pozval
00:02:48našeho prvního hosta, kterým je pan Pavel Bobek!
00:03:04Pan Pavel Bobek - zpěvák, architekt,
00:03:07vlastně i herec. Občas jste si trošku taky zahrál.
00:03:11-Ale...
-Ale špatně.
00:03:13Ale když jste byl v Semaforu, tam se zpívalo i hrálo.
00:03:16Všechno trošku dohromady. Kolik let?
00:03:18Dvacet sedm roků. To je hodně.
00:03:20-To je obdivuhodný.
-No.
00:03:22Zajímavý je, že vy jste řadu let
00:03:23pracoval v Semaforu, ale i jako architekt.
00:03:26To je pravda. Ano.
00:03:28-Kolik let?
-Skoro dvacet let.
00:03:30-Dvacet let?!
-No, no.
00:03:32Čili vy jste šle ráno normálně do práce?
00:03:34Podívejte se, oni byli na mě hodní.
00:03:37-Oni to brali trošku...
-S rezervou.
00:03:40Pak už jsem měl jenom poloviční pracovní dobu.
00:03:43Pak jsem měl dobrovolnou svoji vlastní pracovní dobu.
00:03:49Takovou osminkovou.
00:03:51Svoji práci jsem udělat musel, to je pravda.
00:03:54Ale nemusel jste tam chodit.
00:03:56Nemusel jsem tam pořád úplně chodit.
00:03:58A docela nerad jsem odcházel. Byl jsem tam docela rád.
00:04:01Vy jste někde pracoval společně s Petrem Nárožným, že?
00:04:04Ano, ano, ale to byly ty první roky.
00:04:07To byly ty projektantský roky.
00:04:09Jak jsem mluvil o tom, že jsem tam chodil dobrovolně,
00:04:12měl jsem vlastní pracovní dobu, to bylo až později.
00:04:16Ale s Petrem Nárožným jsme ještě měli
00:04:18pevnou pracovní dobu a skutečně jsme rýsovali
00:04:20prasečince, kravíny.
00:04:23-Jo?
-Ano.
00:04:25Vy jste musel dělat tu práci a přitom být každý den v divadle.
00:04:28Ano. Prakticky každý den.
00:04:30Nebo na zájezdu.
00:04:32A do toho jste byl zpěvák. Já vás znám jako zpěváka.
00:04:36Dlouho jste zpíval anglicky a pak teprve až česky.
00:04:39To bylo v době, kdy byl problém,
00:04:42když se to jenom jmenovalo anglicky.
00:04:45Byli Rangers a Greenhorns a pak se museli přejmenovat
00:04:49na Plavce a Zelenáče.
00:04:51To je pravda, ale já jsem nebyl z těch,
00:04:53který by se přejmenovával.
00:04:55Tak Bobek je univerzální. Bobek je dost český.
00:05:01eŽe byste si dal Boubou nebo něco takovýho.
00:05:04Jo, jo. Já jsem to tak nepojímal.
00:05:06Já jsem přešel z klasického rock and rollu,
00:05:09který jsem miloval, s tím jsem se tak trochu zrodil.
00:05:14A podle mého názoru ty klasické rock and rollové písničky
00:05:20se jinak než anglicky zpívat ani nemají.
00:05:22Tak udělat z toho něco jako: "jak ty roky rokem letí" -
00:05:25to dělal Jiří Suchý, sice velice zdařile,
00:05:29ale pro mě to nebylo ono!
00:05:31Rock and roll má být anglicky a hotovo.
00:05:33Jenomže pak přišli Beatles, kterým já říkám
00:05:36"hrobaři rock and rollu".
00:05:39Jo? Až takhle sprostě?
00:05:41Leckdo to asi neuslyší moc rád.
00:05:43Oni byli geniální, ale ten klasický rock and roll
00:05:46s nima zašel na úbytě.
00:05:48A takový jako Garry Lewis, Elvis Presley -
00:05:51ti se více méně přesunuli do toho proudu,
00:05:54který byl jedním z původu rock and rollu,
00:05:58a sice do country muziky.
00:06:01Tak to jsme s Jirkou Grossmannem hráli a zpívali.
00:06:04Ale Grossmann vám napsal několik písniček.
00:06:06-Právě!
-A krásných!
00:06:08Pak jste měl krásný český písničky.
00:06:10Samozřejmě.
00:06:12Ty country písničky už nebyly jednoduchý.
00:06:16To už mělo nějaký děj a já vždycky půl hodiny
00:06:20vyprávěl, o čem je ta písnička, pak jsem to dvě minuty zpíval
00:06:25a Grossmann mi napsal český text a bylo to lepší.
00:06:29Pamatuji si Poštůlkův text:
00:06:31"Chtěl bych být nedělní ráno,
00:06:34v chodníku kvádrem žulovým..."
00:06:37Dokonce jsem se dozvěděl, že to svým způsobem
00:06:40byla větší ideologická diverze než zpívat anglicky.
00:06:44Co? To zpívání česky?
00:06:45Já jsem neměl žádný zákaz zpívání anglicky.
00:06:49Ale pak si pamatuju, že jsme někdy v 70. letech
00:06:52hráli pro nějaký bolševiky na MDŽ,
00:06:57bylo to odpoledne, cpali nás chlebíčkama.
00:07:00Jeden komunista ke mně přišel, poplácal mě po rameni a říkal:
00:07:03"Víte, když jste tenkrát zpíval anglicky,
00:07:06to se nám samozřejmě nemohlo líbit,
00:07:08ale od tý doby, co zpíváte česky, tak je to ještě horší."
00:07:12Tak jsem na něj vyvalil oči, jako proč?
00:07:15-"Protože ty lidi tomu rozuměj!"
-Jo!
00:07:18Takže to vlastně byla větší ideologická diverze.
00:07:20Takže já si myslím, že Nedělní ráno
00:07:22byla větší ideologická diverze než třeba "Oh, boy".
00:07:25A další věc - to mě taky zaujalo.
00:07:28Vy říkáte, že chlap má do čtyřiceti
00:07:30žít z plna hrdla a pak se teprve oženit.
00:07:32-Vy jste to tak nějak udělal.
-Já jsem to udělal přesně tak.
00:07:35Jo? A to jste měl jako koncepční recept?
00:07:38Ne. Já jsem byl vášnivým čtenářem Jamese Bonda
00:07:41ve svých 20., 30. letech mého života.
00:07:46To tady samozřejmě nevycházelo, já jsem měl štěstí,
00:07:50ž jsem si to uměl přeložit z angličtiny,
00:07:53a on se oženil v 38 letech, do té doby se neoženl.
00:07:56Tak je to sci-fi.
00:07:57Ale ten den, kdy se oženil, tak mu tu ženu zastřelili.
00:08:01To jsem si říkal, že musím taky.
00:08:03(smích)
00:08:04Vy jste to chtěl se vším všudy. A zastřelit si ji sám!
00:08:08Naštěstí moji ženu nezastřelili.
00:08:11Protože kdyby zastřelili moji ženu, tak už tady dnes nejsem.
00:08:14Čili vás to ovlivnilo tak, že jste si říkal: "Radši později."
00:08:18Ale je to pravda.
00:08:20On mě ten svobodný život opravdu nesmírně bavil.
00:08:23To baví. Ono to chytne!
00:08:26Mně připadá, že moji vrstevníci, kteří ten svobodný život
00:08:28tak dlouho nezažili, když se oženili v 25, v 26, ve 22,
00:08:33tak potom po čtyřicítce, po padesátce začali toužit
00:08:37po svobodným životě a to už je takový...
00:08:41-To je blbý to dohánět.
-To už většinou nejde.
00:08:43A pak se to už nedožene. A mně připadá, že nemám co dohánět.
00:08:46Já se taky ptám, protože já jsem chodil do školy
00:08:48s Andreou Čunderlíkovou.
00:08:50Ale! Bože!
00:08:52A když jsme jako děti chodily domů, tak vy jste tam na ni čekával.
00:08:55To je pravda.
00:08:56Než jsem pochopil, že nejste jenom ten, který ji vyzvedává.
00:09:00Že máte k sobě nějaký jiný vztah.
00:09:02Vy jste měl ty partnerky o dost mladší, že jo?
00:09:06-No, to jo.
-Ona byla moje spolužačka.
00:09:09Tak to je podstatný rozdíl.
00:09:11A tyhle spolužačky pak na nás o to ostentativněji kašlaly.
00:09:14Protože ona měla Bobka, rozumíte?
00:09:17To se omlouvám. To jsem nechtěl.
00:09:19Teď už je to jedno. Už je to prošlý.
00:09:23Když se na mě někdo podívá, tak je to zatraceně dlouho.
00:09:25Ale já si to dobře pamatuju, to byl jeden z častých vjemů,
00:09:28že jsem vás tam vídal, jak jste čekal...
00:09:30Ale to jsem nevěděl. Vím, že jsme se jednou viděli.
00:09:33Tak do který školy chodila, to jste věděl.
00:09:35Samozřejmě.
00:09:36Já vím, že jsme se viděli ve vašem mládí,
00:09:38a v té době ještě i v mém relativním mládí,
00:09:41na nějakém večírku kulturního peruánského atašé.
00:09:44Ano!
00:09:46Ale v tu chvíli jsme měli u sebe,
00:09:49to už byla moje žena, přítele z Norska.
00:09:55-Takového sportovce.
-Ano.
00:09:57A my bychom ho taky bývali rádi vzali na ten večírek,
00:09:59jenomže on neměl žádné ošacení.
00:10:01Tak já jsem ho nacpal do svého maturitního obleku.
00:10:06On tam přišel, byl, chudák, trošku nacpaný.
00:10:13A pak jste tam přišel vy a byl jste v bílých kraťasech.
00:10:16Ano. Já jsem přišel v teniskách.
00:10:18Ale já byl uprostřed svého mladistvého období.
00:10:21Ano. Já to uctívám.
00:10:23Dodnes na to vzpomínám, že jste mi tenkrát
00:10:25nesmírně imponoval.
00:10:28Vy jste architekt, co říkáte té besídce,
00:10:31co tady máme kvůli Národní knihovně?
00:10:34Mně to připadá, to jste právně nazval,
00:10:38je to besídka naprosto nesmyslná.
00:10:40Ale uznáte to...
00:10:42Ježišmaria! Každému se líbí něco jiného.
00:10:45-Ano, jsme demokrati, ne?
-Samozřejmě.
00:10:47Ale snad je nějaká mezinárodní porota,
00:10:50která nějak rozhodne.
00:10:52Ale já mám pocit, že u nás lidi -
00:10:54ať jsou to politici nebo třeba nápadníci děvčete,
00:10:58neumějí prohrávat.
00:11:01Neuznávají, že vyhrál někdo jiný.
00:11:04A to jim strašně vadí, že oni sami nevyhráli.
00:11:08My to uznáváme jenom v atletice.
00:11:11Tam to zatím většinou projde.
00:11:13Připadá mi, že to je určitá malost.
00:11:15-Líbí se vám ta knihovna?
-Samozřejmě.
00:11:18Ta knihovna se mi líbí. Nejenom proto,
00:11:20že to je můj spolužák a nejlepší přítel...
00:11:23Tak malinko. Může to mít na to mírný vliv.
00:11:26Protože je to i krásný. Mně se to strašně líbí.
00:11:28Připadá mi, že na Letné něco takového být má.
00:11:32A když někdo říká, že by to právě na Letné nemělo být,
00:11:35že ta Letná je bůhví jaká svatá. Jaká svatá, proboha?
00:11:38Vždyť tam je ten neskutečně ošklivý stadión Sparty.
00:11:41Ano, ano.
00:11:43Vždyť tam je ten neskutečně ošklivý zbytek Stalinova pomníku,
00:11:46kde mají snad za čas plavat žraloci.
00:11:49A to nikomu nevadí?!
00:11:52A někomu vadí takový nádherný květ!
00:11:54Mimochodem to s Letenskou plání
00:11:56má něco společného.
00:11:58Já pamatuji, když jsem byl mladý, tak tam vždycky bývaly cirkusy.
00:12:03Cirkus a Kaplického stavba má něco do podoby.
00:12:09Ale máte pravdu. Tady mezinárodní porota
00:12:11něco rozhodne a řada lidí hned udělá:
00:12:13"Tak dobře, ale ať rozhodne jinak."
00:12:16Ale ještě mi řekněte - vám teď vychází CD.
00:12:18-Mně vyšlo CD.
-A jmenuje se to?
00:12:21Mně vyšlo CD před dvěma roky, Muž, který nikdy nebyl in.
00:12:26Ale to je jenom taková stylizace, ne?
00:12:29Není! Já si to tak myslím.
00:12:31Já nejsem nijak moc in. Já se neoblíkám...
00:12:33Vždyť se furt prohlížíte, co tady sedíte!
00:12:36-Pořád se upravujete.
-Protože to člověku nedá.
00:12:38Ale vy jste vždycky byl in!
00:12:41-Ne!
-Jo.
00:12:42-Ale teď vyšla taková kritika...
-Počkejte!
00:12:44Nebylo to in v čem?
00:12:48Já mám rád starý auta, já mám rád starý domy.
00:12:50Mám rád starý domy, ovšem mám rád Kaplickýho.
00:12:53Ctím krásu zralých žen, jak se praví v tom textu,
00:12:56co napsal Zdeněk Rytíř. Já jsem takový trošku divný.
00:13:00Nikdy jsem se nesnažil být ostříhaný.
00:13:03-Tak teď už je to jedno.
-Počkejte.
00:13:05Ale před lety, za totality být ostříhaný - to byla prohra.
00:13:08Ale já jsem nikdy nebyl mánička.
00:13:10Já jsem byl vždycky tak trochu out.
00:13:12-Mně jste nikdy nepřišel out.
-Ne?
00:13:15A v čem jste si přišel out?
00:13:17Já jsem se nesnažil být takový beatník.
00:13:20Ale byl jste vždycky pro mě dost in.
00:13:22-Děkuju mockrát.
-No.
00:13:24I takový obličej in.
00:13:26To musím doma říct.
00:13:28Hezký nos. (smích)
00:13:30Takový nebudovatelský typ. Tak jsem si říkal:
00:13:32"Konečně někdo slušně vypadá."
00:13:35My jsme si vždycky s panem Landovským měřili nos.
00:13:38Jestli náhodou jemu nevyrostl víc než mně.
00:13:40A teď koukám, že bych taky měl možnost...
00:13:43Muž, který nebyl nikdy in! Myslíte?
00:13:48Muž, který nebyl nikdy in k vám moc nepasuje.
00:13:51-Ne?
-Ne.
00:13:53Vy jste byl vždycky takový decentní.
00:13:55Že jste se nikam nedral a byl jste přitom dost in.
00:13:58Vy mi říkáte věci, co se mi strašně líbí.
00:14:01Jestli jsem nakonec dokonce nebyl IN.
00:14:03Pavel Bobek!
00:14:36Muž s tváří mou, s mou dobrodružnou povahou,
00:14:43před sebou cestu dalekou, dalekou, kterou má se dát.
00:14:53Jen smutně stál a snad se bál,
00:15:01leč věděl víc než já.
00:15:07Mně sen se zdál.
00:15:12Po létech ten plot zas tu stál.
00:15:16A jen se smál.
00:15:18Co musel znát jak žít a prát než já se z něj stal.
00:15:25Vždyť ten svůj cíl už jsi dávno znal.
00:15:33Být milován a žít tou láskou dál.
00:16:08Vždyť ten svůj cil už jsi dávno znal.
00:16:17Být milován a žít tou láskou dál.
00:16:40Dámy a pánové, naším dalším hostem je
00:16:44Petra Nesvačilová!
00:16:59Petra Nesvačilová - herečka, studentka
00:17:03dokumentaristka, režisérka.
00:17:05Herečky já poznám. Ty tam stojí dlouho.
00:17:08-Vždycky dýl než jiný lidi.
-Ono to je příjemný.
00:17:13-Ona to je docela dobrá masáž.
-Je.
00:17:17-Kde všude hrajete?
-Já hraju v Divadle Na zábradlí,
00:17:22v divadle Rubín a občas v divadle Akropolis.
00:17:29Tam jsme hráli, už tam nehrajeme.
00:17:31Takže toho hrajete dost. V dost divadlech.
00:17:33-V dost divadlech.
-A jak jste se k tomu dostala?
00:17:37Že jsem v osmnácti vyjela po škole
00:17:42s baťohem a se svačinou do Prahy na konkurz.
00:17:47-A odkud jste jela?
-Z Budějovic.
00:17:50-Já jsem z Budějovic.
-Vás to ale rozesmálo.
00:17:53-Trochu.
-Mě ne.
00:17:55Vás to úplně rozpálilo. To je tam taková legrace?
00:17:58Nebo být z Budějovic je taková sranda?
00:18:00-No.
-Jo?
00:18:02Čili vy jste přijela s baťohem do Prahy.
00:18:06Vy říkáte: "Já jsem přijela z Budějovic!"
00:18:10Já tam snad budu muset někdy zajet.
00:18:13Možná se vrátím úplně umlácený smíchy.
00:18:16"Kde jsi byl?" "V Budějovicích."
00:18:21Tak vy jste si vyjela do Prahy takhle rozesmátá z Budějovic
00:18:25a ruksáčkem. A jak jste se dostala do divadel?
00:18:28Tady jsou lidi z Budějovic všude, ale málokdo z nich hraje.
00:18:32Protože byl konkurz vypsaný v Divadle Na zábradlí
00:18:35na nějakou mladou herečku.
00:18:38Tak jste se toho zúčastnila.
00:18:40Vy se hodně sama rozesmáváte, že jo?
00:18:43Strašně!
00:18:43-Hodně?
-No.
00:18:45-A byla jste s tím už někde?
-Ne, ještě ne.
00:18:49-Nebyla?
-Ne, nebyla.
00:18:50-A neruší vás to při spaní?
-Ne, vůbec.
00:18:53Já to mám hrozně ráda, když se v noci probudím.
00:18:55Já to v noci taky mám.
00:18:56Kolikrát za noc vás to takhle rozhodí?
00:18:58Pětkrát. No.
00:19:00Uslyšíte najednou řev, tak se podíváte, co se to děje:
00:19:02-"To já se směju!"
-To jsem já.
00:19:05Tak pro vás to je dobrý, ale na soužití to moc ideální není.
00:19:09A teď jste se dostala na FAMU, na dokument.
00:19:12A teď bude mít brzy premiéru film Pusinky.
00:19:15Ano.
00:19:16Můžete stručně říct, o čem je ten film?
00:19:18Ten film je o třech holkách, které mají po maturitě,
00:19:21nějak se jim to doma nelíbí, celkově škola se jim nelíbí,
00:19:25vysoká se jim nelíbí, tak vyrazí na výlet do Holandska.
00:19:29Třeba jako vy z Budějovic.
00:19:31Ale ony ne do Prahy, ale do Holandska.
00:19:34Já jsem někde četl, že to boří různá tabu
00:19:36o světě žen a dívek. A tak.
00:19:38-Jo?
-No, boří.
00:19:40Jaká tabu? Já totiž ta tabu neznám.
00:19:43Ta tabu jsou hodně... co se týká vztahů.
00:19:48Vztahů? A co tam je třeba za tabu?
00:19:51Já to právě nemůžu říct, protože je před premiérou.
00:19:54-Tak byste to prozradila.
-No.
00:19:56Dobře, tak ten film ne, ale jaká vůbec jsou tabu?
00:20:01-Jaká jsou různá tabu?
-Já to neznám.
00:20:04Třeba tabu..., že třeba muže...
00:20:11Jaký třeba tabu? Je jich hodně.
00:20:13Je jich hodně. To je vidět.
00:20:16Tak dejte mi příklad třeba tak dvě, tři tabu.
00:20:20-Dvě tři tabu.
-Takový ženský tabu.
00:20:23Mladých slečen, vašich vrstevnic.
00:20:28To je taková sranda ta tabu, jo?
00:20:32Hrozně.
00:20:33Tak co? Já to neznám?
00:20:35-Mě by zajímalo, co to je.
-Co se třeba týče sexuality.
00:20:38Prosím vás! A co tam je za tabu?
00:20:40Třeba já tam mám takový tabu, takový malý tabu.
00:20:49-To máte ve filmu nebo v soukromí?
-Ve filmu.
00:20:52-Ale to nemáte prozrazovat.
-Tady to můžu jemně nastínit.
00:20:55Tak to nastiňte jemně.
00:20:57I když jemně nastíněné tabu se těžko luští.
00:21:01-Ale zkuste to.
-Tak já třeba mám jemné tabu...
00:21:06-Nastiňujte.
-Nastíním.
00:21:09To je třeba, jak jsem velice silná a obézní dívka.
00:21:17-Jako myslíte v tom filmu.
-Ve filmu.
00:21:20Takže tam mám vlastně problém s navázáním kontaktu s muži.
00:21:24Ano. To je malinko ztížený.
00:21:26A tím pádem se tam otvírá tohle tabu,
00:21:28jak se ty dívky v této pozici mohou cítit.
00:21:32-Je to takový jemný.
-A pak nějaký jiný tabu?
00:21:37Pak třeba... Jsou různý tabu.
00:21:40Já vím, že jsou! (smích)
00:21:42O tom nepochybuju, že jsou různý.
00:21:44Ale právě že to je tabu, tak se to nemůže říkat.
00:21:47Může se jemně nastínit, jak jste vyhrožovala.
00:21:51Dobře. Tak já třeba jedno nastíním.
00:21:54Tak třeba...
00:21:57Tak já teď nevím, jak to mám nastínit.
00:22:03-Tak můžete mírně hrubě.
-Mírně hrubě.
00:22:06Vy jste říkala, že to jemně nastíníte,
00:22:08tak můžete malinko přidat.
00:22:11Vy tam máte ještě scény, které s tím souvisí
00:22:14kromě toho, co jste jemně nastínila?
00:22:17-Jako já?
-No.
00:22:19-Tak mám celý film.
-Celý film tak máte?
00:22:21Ale zatím jste mi jiné tabu neřekla než tu sexualitu.
00:22:25-Tam je to spíš o těch vztazích.
-A ve vztazích třeba?
00:22:29Tam jsou nějaké intriky mezi těma ženskýma.
00:22:34Takový ten svět.
00:22:36Ale nemyslím, že to je nějaké tabu.
00:22:39Tak proč mi to říkáte? Já se vás ptám na tabu!
00:22:42Vy mi něco půl hodiny vykládáte a pak mi řeknete:
00:22:44"Ale tabu to není." (smích)
00:22:46Já bych vám strašně ráda to tabu řekla.
00:22:47Já bych ho hrozně rád slyšel.
00:22:51Vy mě tady půl hodiny krmíte a pak mi řeknete:
00:22:53"Ale to není tabu."
00:22:55Takže já jsem tady seděl zbytečně půl hodiny u pohovky.
00:22:58-Trošičku asi jo.
-Trošičku asi jo.
00:23:00Tak mi řekněte aspoň nějaký malý "tabuíčko".
00:23:03Tak jste řekla tu sexualitu, to byla docela nuda.
00:23:07(smích)
00:23:11Říkáte, že tam hrajete samý takový.
00:23:14Já neumím mluvit o věcech, ve kterých hraju.
00:23:17-Neumíte o nich mluvit?
-Ne, vůbec.
00:23:19-Protože jsem v nich namočená.
-A o čem mluvíte dobře?
00:23:23-Vás rozesmávají diváci.
-Tam je nějaká slečna.
00:23:28-Ta má výbornej smích.
-Co je to proti vám.
00:23:30A o čem umíte mluvit dobře, když v tom nejste namočená?
00:23:34No!
00:23:37O čem se vám dobře mluví? Nebo o čem ráda mluvíváte?
00:23:41Když se třeba sejdete s holkama a probíráte ty tabu.
00:23:44-O čem ráda mluvíváte?
-Třeba rády mluvíme o...
00:23:51Už jste se někdy sešly? (smích)
00:24:00Nebo když mluvíte s nějakým mladým chlapem,
00:24:03o čem se s ním ráda bavíte?
00:24:06-Tak většinou třeba...
-Takhle až! To je pecka.
00:24:11-Já totiž vůbec nevím.
-Nevíte o čem?
00:24:14A mluvila jste někdy s nějakým mladým mužem?
00:24:17-Občas se mně to poštěstí.
-A o čem jste mluvili, prosím vás?
00:24:22Mně už stačí cokoliv, jako kus hadru.
00:24:25(smích) Už beru všechno.
00:24:28-Třeba jsme se bavili o hudbě.
-O hudbě.
00:24:31-Aha.
-Hm.
00:24:33A co jste mu říkala o hudbě?
00:24:35Já třeba jsem mu řekla, že mám hrozně ráda hudbu.
00:24:38Neříkejte! (smích)
00:24:40-To jste mu řekla?!
-To jsem mu řekla.
00:24:42-A tuším, co řekl on.
-Že taky.
00:24:45Tak to byl teda starej konzerva.
00:24:49-Takovej malinko bez nápadu, ne?
-Trošičku.
00:24:52Čili to jste si řekli a zase jste šli domů.
00:24:54Pak jsem se šla domů zase smát.
00:24:57-A doma jste se vychechtala.
-Zase.
00:24:59-Jaký to bylo veselý odpoledne.
-Přesně tak.
00:25:01A když jste teď přijatá na dokument,
00:25:04tak o čem byste chtěla točit dokumenty?
00:25:07-Tak...
-To vám je jasný?
00:25:11-Těch témat je mnoho.
-Je plno, to je jasný.
00:25:15(smích) Třeba o hudbě.
00:25:18A nebo nějaký tabu. (smích)
00:25:20Máme toho tady už spolu připravenýho - hudba, tabu...
00:25:25-Tak o čem byste chtěla točit?
-Tak...
00:25:33Tak proč jste se tam hlásila? (smích)
00:25:37-Nechcete napít?
-Prosím vás.
00:25:39-Jo?
-No.
00:25:40Jak jste řekla prosím vás, jako že ne.
00:25:42Jo!
00:25:45Jak dlouho pijete? (smích)
00:25:48Abyste teď deset minut nepila.
00:25:54Dobrý? Já vám potom doleju.
00:25:56Děkuju.
00:25:57Na vás ta váza asi nebude stačit.
00:26:01Tak to jsme si tady řekli moc hezký věci a zajímavý.
00:26:06No!
00:26:07A co je vaše taková představa, co byste chtěla hrát?
00:26:10Moc jste toho zatím nehrála, protože jste mladá.
00:26:13-Co byste tak chtěla hrát?
-Tak asi...
00:26:18Mně se třeba hrozně líbí divadelní hra
00:26:21Heda Gablerová od "Ibzena".
00:26:23Mně se to líbí a jednou bych to chtěla hrát.
00:26:26Vy to říkáte, jako kdyby jste se omlouvala.
00:26:28Až mi bude 45.
00:26:31Protože to je možná trochu drzé říct:
00:26:33"Chtěla bych hrát hru Gablerovou od "Ibzena".
00:26:35-"Ibsena" se říká.
-Pardon.
00:26:36Ibzena, to je jako když bzučí čmelák.
00:26:40(smích)
00:26:44Heda Gablerová je krásná role.
00:26:47Vám to přijde troufalé to teď říkat?
00:26:49Ale že ta brzo už myslíte na Hedu?
00:26:51Nevím.
00:26:52-A ve filmu?
-Tak bych chtěla hrát...
00:26:58Já bych třeba chtěla hrát v seriálu Simpsonovi.
00:27:01-Tam byste chtěla hrát?
-Hm.
00:27:05Ten je animovanej. (smích)
00:27:08Opravdu? To jsem nevěděla.
00:27:10-Já jenom - jestli to víte.
-To jsem nevěděla.
00:27:12Tam byste chtěla hrát? A co byste tam chtěla hrát?
00:27:15Teď už ne. Já jsem myslela, že to je hraný.
00:27:17-A co byste tam chtěla hrát?
-Právě teď už ne.
00:27:19Teď už ne. Teď jsem vás z toho vyhodil.
00:27:22A to je takový váš herecký ideál.
00:27:24-No.
-Tak to je fajn.
00:27:25To máte před sebou krásnou kariéru.
00:27:27Já si taky myslím.
00:27:28-Ale to by se asi dalo dotáhnout.
-No, já v to věřím.
00:27:34Pardon, ještě...
00:27:39Tak ono se ani nemusí mluvit! Vy to máte rytmicky.
00:27:46Vy jste jak budík. Čili ono se nemusí mluvit,
00:27:49vy to dostáváte v nějakým intervalu.
00:27:52Nebude vám vadit, když si to tady vyzkoušíme?
00:27:56Už to zase jede. Čili vy jste úplně samozábavná.
00:28:04Vy budete úplně vyčerpaná smíchy.
00:28:06Vy zažijete sama se sebou klidně nádherný večer.
00:28:08-Je to perfektní!
-To je.
00:28:10Já to teda nemám a ještě jsem nikoho takovýho neviděl.
00:28:13Petra Nesvačilová!
00:28:26Dámy a pánové, naším dalším hostem je
00:28:28pan Jeroným Klimeš!
00:28:41Pan Jeroným Klimeš, lékař. Psycholog?
00:28:46Psycholog. Ne, lékař.
00:28:49Psycholog? Jdete právě včas, pane doktore.
00:28:58(smích, potlesk) Jsem rád, že jste tady.
00:29:01-Viděl jste to teď v televizi?
-Ano, ano.
00:29:03Co tomu říkáte? To je masakr.
00:29:05Ano. To je masakr.
00:29:07Vy se takhle smějete, když se baví jiní?
00:29:10Masakrujete nám tady Jihočechy. Já jsem taky Jihočech.
00:29:12Jo takhle. Vytvářím averzi ke skupině obyvatel.
00:29:15Ano, ano. Už to tady bylo. Ještě myslivci.
00:29:17Myslivci a teď Jihočeši.
00:29:18A co tomu říkáte, kdyby přišla Petra k vám
00:29:21a ani vám nemohla říct, co ji trápí,
00:29:23protože by se tak řezala, že by nemohla mluvit.
00:29:25Tak záleží, jestli by potom zaplatila.
00:29:27Počkejte, ale koukal jsem, že máte,
00:29:30nejenom vy, ale psychologové vůbec,
00:29:32tu teorii o tom, koho si muž vybírá.
00:29:35Jedna ta lidová je, že si vybírá matku.
00:29:37Nebo pak se říká, že si vybírá pořád stejně.
00:29:40Duplikační teoremce se tomu říká.
00:29:43-Jak se tomu říká?
-Duplikační teorem.
00:29:45Čekal jsem, že to Petru úplně zabije.
00:29:48Duplikační teorem znamená, že si vybírá ženu
00:29:52jako vzor podle matky?
00:29:54Je několik teorií, podle čeho vznikají tyto duplikáty.
00:29:57Buď je to matka, tedy opačné pohlaví.
00:30:01A každý chlap si vybírá duplikáty?
00:30:03Ne, ne.
00:30:04Můžete si třeba vybírat sourozence.
00:30:07-Jéžiš.
-Staršího bratra.
00:30:10Bratra?! Přece si nebudu brát bratra:
00:30:13"Je podobná bráchovi." (smích)
00:30:16Může to být i takhle.
00:30:18Může, ale pak už je to jiný problém, ne?
00:30:21Ne, to není v tom homosexuálním aspektu,
00:30:24ale to je v tom, s kým má ten člověk v dětství problém.
00:30:27To znamená - s kým válčíte v dětství,
00:30:29kde máte nevyřešený problém,
00:30:32tak to potom máte tendenci replikovat.
00:30:36-Opakovat.
-Jako že tam to dovyřešíte?
00:30:38Ano. Je to tendence k opakování traumatu.
00:30:41Jo? (smích)
00:30:43Jak by si tedy člověk měl vybírat partnerku?
00:30:45Nebo muž ženu a žena muže? Co by si měl říct?
00:30:48Já si myslím, že by měl člověk ze začátku
00:30:51následovat přirozený instinkt.
00:30:53Ano. Když se mi líbí, tak se mi líbí a hotovo.
00:30:56Ano. Přesně tak.
00:30:57-Žádný replikace, duplikáty.
-Ne, ne, ne!
00:31:00Ale v okamžiku, když uděláte za sebou čtyři stejné chyby.
00:31:02-Jak čtyři stejný chyby?
-Čtyřikrát si vyberete
00:31:04stejnou patologii, kterou nemůžete zvládnout.
00:31:07Pro mě nejsou patologie! (smích)
00:31:10"Tahle ta patologie je podobná týhle patologii."
00:31:13Ano, přesně tak.
00:31:14-Takhle já nikdy ženy nevnímám.
-To je právě ta chyba.
00:31:17"Tahle patologie má pěkný nohy."
00:31:20Vy jste se taky rozesmál! Vy jste to chytil!
00:31:23No, no. Jde to z jihu.
00:31:26To je nějaká infekce.
00:31:28Přece si nebudu říkat: "Jendo, pozor,
00:31:31už děláš chybu. Je už to třetí stejná patologie."
00:31:33Vždyť já to ani nepoznám, ty patologie.
00:31:35Právě. To je ten horší případ.
00:31:37Cože?! (smích)
00:31:39Když to nepoznáte a potřetí uděláte stejnou chybu,
00:31:42tak to je ten horší případ.
00:31:45-Ten horší případ.
-No.
00:31:46Ten lepší je, že budu chodit s ošklivou
00:31:47a budu s ní šťastnej?
00:31:49-Ano!
-Ale já nechci!
00:31:50Je lepší být šťastný a ne mít hezkou ženu, ne?
00:31:53Já jsem šťastnej, že ta, co se mi líbí,
00:31:54chce být taky se mnou.
00:31:56Přemýšlíte o tom, co jsem řekl?
00:31:58(smích) Vám to přijde divný?
00:32:01A vy jste ženatý, pane doktore?
00:32:03Já musím přemýšlet nad tím, co mi klient říká.
00:32:05Protože kdybych nepřemýšlel - to by špatně dopadlo.
00:32:09-A vy jste ženatej?
-Naštěstí jo.
00:32:11Naštěstí, jo? Vy to považujete za malou výhru.
00:32:15Ne malou. Velkou!
00:32:17Vy jste si takhle vybíral partnerku?
00:32:19Říkal jste si: "Tuhle patologii, Jeronýme, ne."
00:32:23Ano. Přesně tak.
00:32:24"A, Jeronýme, tuhle patologii ano."
00:32:27A ví to vaše paní, že jste si ji takhle vybral?
00:32:29-Ona to ví?
-Ano.
00:32:31A co tomu říká?
00:32:33Tak já jí neříkám "ty moje drahá patologie".
00:32:35Člověk by se měl poučit z chyb, které udělal.
00:32:41A vy jste předtím udělal nějaké chyby?
00:32:43Já vám to klidně řeknu.
00:32:44Já jsem měl tendenci si vybírat holky, které vyčítají.
00:32:47-Vyčítavé partnerky.
-A byly pěkný?
00:32:49Jo. Vždycky jsem měl pěkný partnerky.
00:32:52-A co vám vyčítaly?
-Co ženy vyčítají. Cokoliv, ne?
00:32:56Mně nic nevyčítají. Nevím, co vám vyčítají.
00:32:59Já přijdu domů a ona děkuje, že jsem přišel.
00:33:01Já nevím, co vám vyčítají. (smích)
00:33:06-Vám děkujou, jo?
-No.
00:33:08(potlesk)
00:33:12Já jsem si vybral samý děkovačky.
00:33:15-A co vám vyčítají?
-Třeba že jdu pozdě domů.
00:33:21A v kolik jste přišel, když vám to říkala?
00:33:23To je jedno. Třeba v sedm.
00:33:25Kdykoliv jste přišel, tak říkala, že jdete pozdě?
00:33:27Ne kdykoliv. Samozřejmě víte, jak to funguje.
00:33:30Nevím! Já přijdu k ránu a říká:
00:33:32"Děkuju, že jsi přišel."
00:33:35-Vy jste měl takový vyčítalky?
-Takhle.
00:33:37Já jsem měl tendenci si vybírat vyčítavé partnerky.
00:33:40A když jsem udělal tuhle chybu potřetí, tak...
00:33:43A všechny tři byly takové vyčítavé?
00:33:45No, no.
00:33:46A všechny se ptaly, proč jste přišel takhle domů?
00:33:48No, no.
00:33:49Opravdu? Dávaly tuhle stejnou větu?
00:33:51Tak ne. To jsou jakékoliv výtky.
00:33:52A co vám ještě vyčítaly?
00:33:54Že se jim málo věnuju. A takhle.
00:33:56A věnoval jste se jim?
00:33:57Samozřejmě že málo v jejich očích.
00:34:00Tak vy jste chtěl ženu, abyste se jí nemusel věnovat.
00:34:02To je ten filtr,
00:34:05kdy si člověk uvědomí, že vlastně třikrát za sebou
00:34:07zreplikuje stejnou chybu.
00:34:10Má jeden typ člověka, který vyhledává.
00:34:12A když přijdete do společnosti, takhle se rozhlídnete,
00:34:15tak stačí pětiminutová známost a najednou támhleta se vám líbí
00:34:20víc, támhleta se vám líbí víc a támhleta se vám líbí víc.
00:34:23-To jsou vaše typy.
-Přesně tak. Ano, ano.
00:34:26A vy z toho zjistíte, že ten filtr,
00:34:28který vám takhle prvně vybere ty tři partnerky,
00:34:30že ten je špatný.
00:34:32Jak to? Přece příroda volá, ne?
00:34:35Ano. A v tom je právě ta chyba.
00:34:37-Jako příroda je ta chyba?
-Ano.
00:34:40Že říká: "Pozor, patologický typy. Vyměnit!"
00:34:43-Ne, ne.
-Tyhle tři ne.
00:34:45Ty co se mi líbí, ty ne.
00:34:47Přesně tak. Ty tři ne!
00:34:50Takhle, ona se mi líbí, proto ne.
00:34:52-Ano, ano.
-To je ale mazaný!
00:34:56To je cesta ke štěstí. (smích)
00:34:58Ta je nádherná, tu bych chtěl, a proto ne.
00:35:01A tahle mě nezajímá: "Pojď na radnici!"
00:35:04Ano, ano. (smích)
00:35:06Ježišmaria! Vy jdete rovnou z pekla, ne?
00:35:10(smích, potlesk)
00:35:13Já vám to vysvětlím, jo?
00:35:17Pardon, kolik u vás stojí hodina?
00:35:21-Plus, minus. Rámcově.
-500 korun.
00:35:24-Ježiš! Mluvte dál.
-Jo?
00:35:27A vyberete si tři nejlepší, a potom,
00:35:30a protože je těch žen spousta, tak jsou tady ještě
00:35:33taková ta druhá nejlepší.
00:35:36-Druhá liga.
-No.
00:35:39A to jsou ty partnerky, které si vybíráte.
00:35:41Vy si třeba tu první vybíráte podle vzoru matka,
00:35:47a ta druhá může být vzor sestra.
00:35:50-To je furt jedna brynda.
-Ne, ne.
00:35:53To už je lepší, jo?
00:35:55To jsem se z matky dostal na sestřičku.
00:35:58No, no, no. A to může lépe fungovat.
00:35:59-A u brášky budu šťastnej.
-Třeba.
00:36:03A tohle vám normálně lidi zaplatí?
00:36:06Ano! (smích)
00:36:08To je obdivuhodný.
00:36:14Ten problém je v tom, když uděláte třikrát chybu,
00:36:20která vás setsakra mrzí...
00:36:22Tak je vám šedesát a máte klid na penzi.
00:36:25To musíty chyby dělat trošku rychleji.
00:36:27Takhle to nejde.
00:36:28Dobře. A když uděláte třikrát chybu?
00:36:30Potom si příště dáte pozor, abyste tu chybu nezopakoval.
00:36:33Dobře, ale ještě jsou i jiné důvody k rozchodu.
00:36:37Třeba spolu byli šťastní a v rámci času
00:36:39se ti lidé taky vyvíjejí. Poznali se třeba ve dvaceti...
00:36:45Tam spíš narůstá nějaká patologie.
00:36:47Narůstá tam patologie. A jaká?
00:36:50Třeba ty výtky.
00:36:54Mně se zdá trošku jako patologie to vvyčítání.
00:36:59Vy jste to možná malinko chytil od těch vašich patologů.
00:37:02Já jsem to možná chytil malinko dřív.
00:37:06A nejste vy malinko vyčítavý typ?
00:37:09-Ani ne.
-A nebyla maminka vyčítavá?
00:37:14To je tatínek. Tatínek byl.
00:37:16Tatínek byl vyčítavej? Podívejme na něj!
00:37:20Dáte mi pak pětikilo, až půjdeme odsud.
00:37:23(smích) Za vyšetření!
00:37:25(potlesk) Jeroným Klimeš!
00:37:36Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost,
00:37:39to je pro dnešek všechno a těším se s vámi
00:37:41za týden na shledanou buď tady v divadle Ponec
00:37:43a nebo u televizních obrazovek. A uvolněte se, prosím.
00:37:51Skryté titulky Alena Fenclová
Talk show Jana Krause (2007). Hosté: P. Bobek, P. Nesvačilová a J. Klimeš. Režie V. Nouzák
Pozvaní hosté: Pavel Bobek, zpěvák
Petra Nesvačilová, herečka - premiéra filmu Pusinky
Jeroným Klimeš, psycholog, odborník na vztahy |
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2019 | English | 12