Škola v ČSSR nebyla jen vzdělávací institucí, ale rovněž nástrojem pro formování spořádaných socialistických občanů. Jak to vypadalo, když si někdo tuto „výchovu“ nenechal líbit? Režie V. Portel

Houslista, dirigent a také disident Miroslav Jirounek začal v roce 1970 studovat na mladoboleslavském gymnáziu, kde doslova řádil normalizační komunistický ředitel František Nerad. Podle Jirounkova líčení pronásledoval „spolužáky, kteří měli dlouhé vlasy, tahal a smýkal jimi. Těm, kteří nosili křížky kolem krku, je strhával“. Sedmnáctiletý Mirek se jednoho ze svých spolužáků zastal, konflikty s ředitelem narůstaly. Jako jediný nebyl členem Socialistického svazu mládeže, a když ředitel rozhodl, že na pohřeb spolužáka půjdou všichni studenti ve svazáckých krojích, vzbouřil se. Z gymnázia byl vyhozen půl roku před maturitou, kterou později složil při zaměstnání. „Mirek byl takovým naším svědomím. Říkali jsme si, že nejsme tak stateční jako on. My jsme chtěli normálně žít, chtěli jsme se prostě dostat na vysoké školy,“ vzpomíná v Příbězích 20. století Jirounkova spolužačka Květa Podešvová.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2016
 P ST AD HD