Kostýmní výtvarnice Simona Rybáková

Náš seriál se odehrává v roce 1922 v Praze a z toho vychází moje pojetí kostýmů. Nedělám historickou kopii, ale inspiruji se dobou a prostředím. Moje babička se narodila v roce 1907, takže jsem moc ráda použila její rodinné fotografie jako součást mých obrazových rešerší. Móda v roce 1922 nemá ještě takový šmrnc a elegantní siluetu jako třicátá a čtyřicátá léta a obléká se hůře. Tuto dobu jsem ve filmu zatím neoblékala tak často a bylo to paradoxně náročnější dobovka než „korzetová“ s dlouhými sukněmi, kde se leccos schová. Dámská móda dvacátých let svědčí spíše štíhlým postavám a korpulentnější tvary pro mne byly výzvou. Oděvy té doby byly ve svém střihu často velmi jednoduché, ale jejich dobový look dodělávaly doplňky. Klobouky, boty, rukavice, brýle, šperky, bižuterie, knoflíky, promyšlené zapínání, zdobení, vsadky nebo límečky.

Získali jsme mnoho zajímavých oděvů a doplňků z darů, pozůstalostí i sbírek a radovali se z jejich kvality, barev, nápadu i řemeslné zručnosti. Některé autentické kousky působily velmi moderně, až jsem někdy váhala je použít. Divák bez znalosti historického kontextu by je mohl považovat za nepravděpodobné nebo chybné. Důležitá část práce na nových kostýmech byla patina. Aby se srazila jejich „novost“, která je na kameře strašně vidět, musely se všechny materiály prát, máčet a dobarvovat před ušitím a pak znova po ušití. Ještě vlhká saka, uniformy a kabáty visely se svázanými rukávy a zatíženými kapsami několik hodin, aby získaly použitý vzhled. Stalo se, i když zřídka, že nové kostýmy přijely z krejčovny rovnou na plac a patina se musela buď dodělávat za pochodu, nebo jsme schovali dotyčnou postavu do pozadí.