Jan Svěrák
O čem je film Po strništi bos?
Je to komorní vyprávění o jedné rodině očima malého osmiletého chlapečka. Stejně jako Obecná škola, Kolja, Vratné lahve, každý ten film byl komorní příběh vyprávěný na velkém historickém plátně.
Kde se film natáčel?
Kromě hlavního města, kde film začíná, jsme natáčeli hlavně ve Slavonicích, což je město na kraji naší země, kde se na dlouhou dobu zastavil čas. Dnes je to památková rezervace, takže ať obrátíte kameru kamkoli, můžete natáčet historický film.
Hlavní roli hraje malý Alois Grec. Jste spokojený s výběrem?
Ten chlapeček má zvláštní charisma. Dokážete se do něj vcítit a přes něj se dívat na svět. Obličej mu žije a vy máte pocit, že si něco neustále myslí. Když se ho ale zeptáte: Na co myslíš? Tak odpoví: Na nic. Ale na tom obličeji vidíte, že to uvnitř žije.
Jak jste vybírali představitele dalších dětských rolí?
Děti jsme obsazovali v Praze většinou z dramatických kroužků. Udělali jsme ale také casting ve slavonické škole v naději, že najdeme někoho do venkovské klukovské party. A objevili jsme Pepu, který hraje Prcka, venkovského kluka, který je jiný, než ti Pražáci. Umí skutečně chodit bos a házet šutry. Našli jsme tam také představitelku Míly ze zahradnictví. Nádhernou dívku, která vypadá jako z protektorátní desetikoruny. Ostatní děti ze slavonické školy si zahrály v komparzu.
Jaká byla spolupráce s takovými „herci“?
Rád pracuji s dětmi. Při troše štěstí dokáží dát filmu velkou opravdovost, protože ještě nemají herecké manýry a situace často skutečně prožívají. Největší problém bývá uhlídat děti, které stojí poprvé před kamerou, aby se nedívaly do objektivu. Když jsou ve scéně čtyři najednou, tak můžete vzít jed na to, že to některé z nich nevydrží. První dny to vypadalo, že film proto nikdy nedokončíme. Ale stačilo vydržet. Po týdnu si na kameru naši herci zvykli a po dvou týdnech se už i sami režírovali.
Je pravda, že jste chtěl obsadit do filmu sám sebe?
Chtěl jsem, aby tatínek Fanouš byl v tomhle filmu podobný tomu z Obecné školy, protože je to vyprávění o téže rodině. Tehdy ho hrál můj táta a tak jsem si pohrával s myšlenkou, že bych si ho zahrál tentokrát já. Jsem tátovi podobný (když si odmyslíte jeho vousy) a mám i podobný hlas. Ale vzdal jsem to, protože bych nedokázal film režírovat a zároveň v něm i hrát.
Nakonec tedy padla volba na Ondřeje Vetchého…
Ondra Vetchý se mi strašně líbil ve filmu Báječná léta pod psa. Chtěl jsem, aby to bylo podobné, aby dokázal zahrát člověka, který má sám se sebou dost problémů, hlavně se svojí odvahou. Ale vím, že on poslední dobou hraje samé machry… Film je o odvaze a ten tatínek odvážný není. Věděl jsem, že Ondra by to dokázal, ale chtěl jsem mu pomoct i tím, že by prošel nějakou fyziognomickou změnou, aby si lépe představil, že je někdo jiný. Tak jsem mu řekl, že ho neobsadím, pokud nezhubne, nepřestane cvičit a neudělá něco se svým obličejem. Původně jsem myslel i na nějakou menší plastiku, na to ale nepřistoupil. Ale zhubl devět kilogramů a nechal si vyholit vlasy nad čelem a to je od něj velká oběť. Věřím, že mu tyhle změny pomohly hrát tu roli jinak, než je zvyklý.
Nabízí se srovnání s Obecnou školou, nebude to hodně podobné?
Myslel jsem si, že to bude hodně podobné Obecné škole, bál jsem se té podobnosti, abychom nenatočili něco, co už jsme jednou udělali, abychom se neopakovali. Ale už během natáčení jsme zjistili, je to jiný film. S Obecnou školou má společného jen humor a určitou nostalgii. Je to film o dětství, ale je hlavně pro dospělé, kteří si chtějí na dětství vzpomenout.