29. června 2019

Helena Kanyar Beckerová se „potatila“. Její matka jí jednou řekla: „Vy dva, ty a tvůj otec, říkáte lidem ty nejstrašnější věci do očí.“ Hledání a prosazování pravdy Heleně Beckerové poznamenává celý její život. Její otec se dostal jako tříleté dítě z Horního Rakouska do Českých Budějovic. Prarodiče zas pocházeli z Temešváru v c. a k. Maďarsku. Otec měl potíže za každého režimu. Za války ho jeho žena musela dvakrát tahat z malérů, za které mu hrozila smrt. Ani Helena nedokázala nikdy mlčet. Když k nám v srpnu 1968 dorazila „bratrská pomoc“ snažila se ji matka jednoduše „vyemigrovat“. Neustále ji tahala z politických malérů už před srpnovou okupací a věděla, co by se stalo po ní. Když v roce 1972 matka za Helenou poprvé po třech letech její emigrace přijela do Švýcarska, její první věta na nádraží byla: „Ty bys to nebyla podepsala!“ Myslela souhlas s příchodem armád Varšavské smlouvy.