9. března 2019

Také s Robertem Ferencem se osud příliš nemazlil. Hned po narození v liberecké porodnici se ho matka zřekla, a tak putoval rovnou do kojeneckého ústavu. Odtud ho po třech letech přemístili do dětského domova, kde objevili Robertův talent. V době studia hudební konzervatoře v Praze trpěl pocity osamělosti a beznaděje, které vedly k jeho depresím. Nebyl zvyklý se prosazovat fyzicky a náhle čelil agresi kvůli svému romskému původu. Po jednom vážném incidentu, kdy ho zbila skupina skinů a on se probral v nemocnici, ho jeho deprese dohnaly až k pokusu o sebevraždu. Odešel ze školy a začal žít na ulici. S hudbou ale nepřestal. Hrál vlastní skladby na piana umístěná na veřejných prostranstvích Prahy, nejčastěji na Masarykově nádraží.