3. prosince 2016

Michal měl pomyslné štěstí i smůlu. Svou matku vlastně nezná – pamatuje si jen dvě setkání. Rodičům byl odebrán hned v raném věku a jeho život tak byl životem bez rodiny, v ústavních zařízeních (kojenecký ústav, dětský domov, kde je dosud). Jako Róm měl největší „šanci“ na zvláštní školu a po ní maximálně učňovský obor. Ale Michal měl i štěstí – díky správným lidem na správných místech (tety v dětském domově a řediteli dětského domova) vystudoval nejen střední školu, ale poté pokračoval i na dvou vysokých školách najednou. Všiml si ho i Liberecký kraj, který mu umožnil půlroční stáž v Bruselu. Měl by, kromě jiného, s pomocí eurofondů, přispět k mezinárodním výměnným pobytům dětí z dětských domovů.