10. září 2016

Gennadij Alexandrov, malíř, grafik, absolvent Fakulty umělecké grafiky na Pedagogické škole v Omsku, kde se narodil. Z Ruska odešel v roce 1993, kdy pochopil, že tam jako grafik nemá žádnou svobodu a vlastně ani nikdy mít nebude. Tu našel se ženou Olgou a synem Arťomem, kterému tady v Čechách všichni říkají Tomáš, až v Lysé nad Labem. Přestože jsou jeho práce v mnoha galeriích Ruska i v mnoha soukromých sbírkách po celém světě, živí se dnes Gennadij jako pečovatel seniorů v Domově na zámku v Lysé nad Labem. „Když přišla v roce 2007 krize, přestal být o obrazy zájem. Aspoň o ty, které jsem chtěl tvořit. Měl jsem na výběr, buď se přizpůsobím zájmu trhu a budu malovat tak říkajíc na objednávku, nebo se podívám po jiné práci a zůstanu svobodný. Zvolil jsem svobodu,“ odpovídá Gennadij na dotaz, jak se z grafika dostal k pečovatelské práci, a dodává: „Nenávidím jakékoliv stěhování a jakékoliv změny. Už stěhování v roce 1983 z Omska do Novorossijska bylo pro mě utrpením. Tehdy šlo ale synovi o zdraví a o život. Jeho organismus nesnášel Omské počasí, a když ho ve třech letech potřetí schvátil zápal plic, bylo rozhodnuto. Lékařka nám tehdy řekla: pokud ho nechcete zabít, odjeďte. Tak jsme šli.“ Pak přišel rok 1990 a otevřené hranice. Gennadij toho využil a odjel se podívat za sestrou, která se v sedmdesátých letech provdala do Československa. Po první cestě následovaly další, vždy jen se štětci a malířskými potřebami. Následovaly pozvánky na výstavy grafiky i nabídky na tvorbu grafiky, ex libris a ilustrací. „Vy Češi jste kulturní národ a od počátku bylo vidět, že tady se umělcům lépe dýchá. Nicméně, zpočátku mi stačilo jezdit sem, vystavovat a prodávat. Časem jsem ale pochopil, že pokud chci zůstat svobodný – v umění i názorech, budu muset podstoupit velké stěhování ještě jednou,“ vzpomíná Gennadij a na rok 1993, kdy se jim do jednoho auta vlezlo vše, co k dalšímu životu potřebovali.