Profesor torontské univerzity, literát, právník, herec, ale především hrdý vlastenec Josef Čermák v dokumentárním cyklu osudů těch, kteří nosí nálepku cizinec (2014). Připravili: M. Růžičková, K. K. Keteleš, P. Brynych a M. Petrov

Obsah dílu

Přehrát vše

Dnes vám nabídneme příběhy dva. Nejprve vás zavedeme do Kanady. V Torontu už 65 let žije Josef Čermák. Básník, spisovatel, právník, herec, Sokol i profesor na torontské univerzitě. Prostě čistě renesanční člověk. Narodil se před 90 lety ve Skuru u Hubšovic. „Zúčastnil jsem se únorových studentských demonstrací, protože jsem nesouhlasil s nastupujícím režimem. Pak jsem utekl za kopečky do západního Německa a v roce 1949 do Kanady. Vždycky jsem byl takový mezek, šel jsem hlava nehlava.“ Jeho první roky byly velmi tvrdé, ale Josefa Čermáka nezlomily. „Začátky byly těžké v cizí zemi, sám, musel jsem pracovat jako zemědělský pomocník, jako uklízeč v sanatoriu a pracovník torontské knihovny. Už jako kluk jsem rád četl básně, hlavně Seiferta a Horu, a tak jsem se začetl, že jsem se pustil do práv na torontské universitě. No a tady v Novém divadle jsem hrával i jako herec.“

A pak zamíříme do Olomouce. Chris Delattre vystudoval historii a žurnalistiku v Paříži, kde také pracoval jako marketinkový odborník. Ve svých 31 letech však zjistil, že chce žít jinak a jinde. „Hodně jsem slyšel o Praze, její nádheře a velkoleposti. Chtěl jsem ji vidět, ale ještě před odjezdem jsem měl jasno. Pokud bych se nakonec někde na východě na pár let usadil, určitě by to nebylo velkoměsto.“ Z výletu na pár týdnů se nakonec stal pobyt natrvalo a mezi městy jednoznačně vyhrála Olomouc. „Olomouc byla přesně to, po čem jsem toužil. Je to historické město, veliké tak akorát, aby se tady dal dělat obchod, ale natolik malé, že se tu lidé tak nehoní a panuje tady docela domácká atmosféra. Je přesně uprostřed všeho dění, které k životu potřebuji,“ hodnotí svůj nový domov Chris a jak dodává, po Paříži se mu zasteskne málokdy. Hned v roce 2004 založil v Olomouci zprostředkovatelskou agenturu a vrhl se do organizování akcí. „Nejprve jsem se musel naučit česky,“ vzpomíná na své začátky sympatický Francouz, který připouští, že jeho největší výhrou tehdy bylo setkání se svou přítelkyní. Stala se nejen jeho partnerkou a člověkem, který mu pomohl pochopit mentalitu nás Čechů, ale pomohla mu i s češtinou, která pro něj byla a neustále je docela oříškem. Dnes patří mezi hlavní náplň jeho agentury marketing, ale v čem si Chris nejvíc libuje, je pořádání sportovních akcí. „Ono se říká, že Češi jsou pohodlní a nic se jim nechce. Že sedí nejraději v hospodě a pěstují jen pivní sport, ale já jsem zjistil opak. Vy Češi se rádi zapojíte do jakékoliv sportovní aktivity, jen je třeba vám ji vymyslet“ vysvětluje Chris důvod, proč se zaměřil na organizování sportovních aktivit. A že má pravdu, ukazuje třeba historie běhu do schodů, tzv. Run-up, kterým připojil naši zemi mezi další země světa, kde se tento závod koná.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2014
 ST AD HD
ŽánrDokument