18. října 2014

Jiřina Šilhanová-Sager původně v New Yorku žít nechtěla. Ostravskou rodačku tam ale vyhnala komunistická perzekuce. To, co jiní neprožijí ani ve svých nejbarvitějších snových představách, se vměstnalo do života jediné ženy. Ženy, která vždy byla a stále je nejen silná a vitální, ale také nesmírně pracovitá s obrovskou vůlí poprat se se vším těžkým, co jen může život přinést… vězení, prověrky komunistů, rozvod, ochrnutí, úmrtí, pády i křivdy. Nikdy nezahořkla, v jejím hlase slyšíte pokoru, smíření i vnitřní uspokojení sama se sebou. Narodila se 28. října 1931 v Ostravě a jako malá se těšila ze státních vlajek, které zrovna v den jejích narozenin všude vlály. Jak sama říká, později se od rodičů dozvěděla, že od prezidenta Masaryka dostali za to, že se narodila v den vzniku samostatného československého státu, pět set korun. V dospívání se chtěla stát letuškou a vidět tak celý svět, ale kvůli svému kapitalistickému původu na tuto profesi nedosáhla. Tatínek pracoval pro Škodovy závody v Praze, stavěl třebovickou elektrárnu, jednu dobu působil také v Persii. A protože měli málo peněz, maminka se rozhodla zařídit si obchod s uhlím, dřívím a stavebninami. Přišel rok 1948. Rázem se z nich stali kapitalisté. Tatínek Stránský… ministr Stránský… V roce 1949 její matce obchod zavřeli. Dostudovala v Třebíči obchodní akademii. Spolu se sestrou pak pracovaly v místní továrně. Neví, jestli to celé nebylo připravené, ale mezi ženami se začaly vést politické řeči, do kterých se se sestrou zapojily. Byly z toho pro ni hned tři paragrafy, šest měsíců vězení a pokuta 25 tisíc korun. Zatkli i maminku.