21. června 2014

„Angličani jsou k imigrantům neobyčejně vstřícní, a když se člověk chová alespoň trochu slušně, setká se jen s ochotou, s jednáním bez předsudků. V tom bychom se od nich měli hodně učit, jsou v té oblasti o hodně dále, samozřejmě je to dáno historicky, kdy Velká Británie má s přílivem cizinců ze svých bývalých kolonií obrovské zkušenosti.“ Těmi slovy se dívá na svůj nový domov ve Velké Británii třicetiletý Adam Wojnar. Odešel sem stejně jako řada jeho vrstevníků hned po ukončení školy. Využil tehdy služeb jedné agentury, která mu zajistila práci i ubytování a odjel do Manchesteru. Začínal klasicky – myl nádobí v restauracích, uklízel byty i kanceláře, hlídal i děti jako au pair a ve volných chvílích chodil na pivo s dalšími Čechy, kteří tam odešli ze stejného důvodu. Všichni většinou nadávali na své agentury, na jejich poskytované služby i na to, že jsou drahé a že jim mnohdy musejí dávat část toho, co sami vydělají. A tak se v hlavě Adama zrodil plán – založit vlastní agenturu, která by byla lepší a vstřícnější. Ve svém volnu začal navštěvovat kurzy podnikání, studovat zákony a na úřadech začal zjišťovat, jak se taková živnost dá provozovat, když je cizincem. Dnes už říká, že ho překvapilo, jak to bylo jednoduché, s jakou vstřícností se v Anglii setkal. Nikde žádná xenofobie, žádné házení klacků pod nohy, všude na úřadech jen samé úsměvy a ochota pomoci. Má v té souvislosti skvělé poznatky o anglické mentalitě. Díky své nové agentuře se pracovně spojil i s Jaroslavem Vrkočem. Toho k odchodu do zahraničí přiměla složitá životní situace v době, kdy už nebyl žádný mladík a měl už leccos za sebou.