29. března 2014

„O britské kuchyni se říká, že nestojí za nic. Tak jsem se naučil tu francouzskou a teď i českou,“ říká Simon Guest. Brit Simon Guest začal ve čtrnácti letech jako pomocný řezník a síla na mytí nádobí v Birminghamu. Když mu bylo 16 let, začal chodit ve svém rodném městě na Birmingham College of Food a brzy mu byla nabídnuta práce ve francouzské restauraci Le Petit Blanc. Do francouzské kuchyně se doslova zamiloval a velmi rychle se začal vypracovávat do vyšších pozic. Když ho majitel restaurace Raymon Blanc poslal na zkušenou do Francie, bylo o jeho osudu rozhodnuto. Po celé zemi několik let pracoval v řadě restaurací, od malých rodinných podniků až po ty věhlasné, pyšnící se Michellinskými hvězdami. Po návratu do Anglie se chopil příležitosti pracovat ve velké společnosti, kde měl za úkol školit a trénovat nové kuchaře. Po pár letech ve funkci hlavního company trainera se rozhodl osamostatnit a věnovat se své vášni - francouzské gastronomii. Jenže v té chvíli se seznámil s Češkou, která působila v Británii. Když se Aneta chtěla vrátit domů, Simon si řekl, že pojede s ní. Když přijel do Ostravy, Anetina bydliště, zprvu se lekl – co tady bude dělat? Pak si ale vzpomněl na svůj sen mít francouzskou restauraci a pustil se do toho.

Lajka pochází z Thajska. Žije u nás už pátým rokem. Drobná usměvavá asi čtyřicátnice tady pracuje jako masérka, aby uživila své tři syny, rodiče a zbytek početné rodiny, která žije v zapadlé thajské vesnici. „Každý zná Thajsko jako Ráj na Zemi. Každou zimu tam jezdí spousta turistů k moři na rekreaci, ale i na thajské masáže. Lidé mají představu, že Thajsko je celé takové, ale není tomu tak. Já pocházím z malé vesničky ve vnitrozemí a tam je ten svět úplně jiný. Obrovská bída, žádné sociální dávky, každý se stará sám o sebe a svoji rodinu, prostě království, monarchie. Naše celá rodina žije v malé chatrči. Mí rodiče, prarodiče, sestry, bratři a hlavně mí tři synové, na které pořád vzpomínám. Proto jsem tady a dělám od rána do večera a každou korunu, kterou vydělám, posílám domů. Je to těžké tak daleko od domova, ale člověk si zvykne. Hlavně když je práce. Thajské masáže to je alchymie. Jsou desítky druhů. Můj děda byl takový guru masér a ten mě všechno naučil. Masíruju už více jak třicet let.“