13 min

26. února 2013
Část: Mé jméno je cizinka
Obsah dílu
Vstávej, cesta je dlouhá... — Mé jméno je cizinka
- Dokument
- Společenský dokument
- Etnografický dokument
- Společnost
- Menšiny
- Společnost - životní styl
- Česká společnost
- Společnost - svět
Části dílu
00:17

Vstávej, cesta je dlouhá…
Portrét Libuše Paukertové-Leharové, která jako dcera prvorepublikového diplomata JUDr. Břetislava Morávka a vnučka ministerského předsedy Františka Udržala musela po únoru 1948 odejít s rodiči do exilu. Stihla ještě odcvičit XI. všesokolský slet v Praze, když ji maminka probudila se slovy: „Vstávej, doufám, že ses dobře vyspala. Máme dnes před sebou dlouhou cestu.“ Netušila, že její pouť cizinou potrvá přes 40 let. S maminkou a sestrou se pěšky přes Šumavu dostaly do Německa, dále už s otcem do Rakouska a nakonec se šťastně dostali do Ženevy. Po přestěhování do Paříže studovala na zdejších univerzitách politické vědy a současně slavistiku a ruštinu. Do roku 1996 byla zaměstnána v různých institucích OSN, především však v Mezinárodním úřadu práce (ILO). I zde do jejího osudu zasahovaly československé a sovětské orgány, které protestovaly proti tomu, aby získala stálou pracovní smlouvu. Stala se pomocnicí Olgy Masarykové-Revilliodové, nejmladší dcery T. G. Masaryka.
12:05

Mé jméno je cizinka
Arménská výtvarnice Mariam Gharibyan miluje Prahu, kterou zvolila za svůj nový domov. Její jméno se dá přeložit do češtiny jako „ta, co nežije ve své zemi“. Arménština je indoevropský jazyk a ačkoli si možná více lidí myslí, že má blíže k ruštině, není tomu tak. Do Prahy přijela v roce 1993 s bratrem. Potřebovala si odpočinout od práce. Přijela jen na měsíc, ale nakonec zůstala čtyři. Po tu dobu jí bylo líto spát a neprožívat krásu Prahy a její atmosféru. Každý den tam nacházela a (i po dvaceti letech nachází), stále něco nového a fascinujícího. Nakonce se pro Prahu – alespoň prozatím – rozhodla zcela. Mariam říká, že má schopnost snést toho hodně v situacích, kdy se jiní hroutí. Teprve nedávno se naučila dávat najevo, když s některými věcmi nesouhlasí. Tohle prý její maminka nedělala. Víc snášela a trpěla. Co je ale Arménům společné a co je pro ně typické, je to, že i v nejhorších situacích svého života dokáží vymýšlet vtipy a brát život s humorem – to se projevilo v nejtěžších chvílích genocidy i v např. relativně nedávné době, kdy v zemi bylo zemětřesení a život tam nebyl vůbec jednoduchý.

Stopáž26 min
5. března 2013
Přehled dílů
627 přehratelných

Stopáž27 min
4. dubna
Karíma Al-Mukhtarová — Pavel Slouka
Poslední vysílání 4. 4. 2026 na ČT2

Stopáž10 min
Spolek Mostar
Spolek architekta Paříka v Mostaru
Poslední vysílání 4. 4. 2026 na ČT art

Stopáž10 min
Ludmila Seefried-Matějková
Ludmila Seefried-Matějková
Poslední vysílání 31. 3. 2026 na ČT2

Stopáž27 min
28. března
Moritoshi Funasako — Mohammed Jobran
Poslední vysílání 4. 4. 2026 na ČT2

Stopáž9 min
Trvalý pobyt Jan Sekal
Československý malíř, fotograf, grafik a publicista, který v 80. letech emigroval do Paříže.
Poslední vysílání 22. 3. 2026 na ČT2

Stopáž26 min
21. března
Tatiana Sharp
Poslední vysílání 28. 3. 2026 na ČT2

Stopáž8 min
Antonín J. Liehm
Český filmový a literární kritik a publicista
Poslední vysílání 21. 3. 2026 na ČT2

Stopáž26 min
14. března
Otfrid Pustejovsky, historik, ostravský rodák německého původu
Poslední vysílání 21. 3. 2026 na ČT2

Stopáž27 min
7. března
Leonardo Teca — Ivan Capulič
Poslední vysílání 14. 3. 2026 na ČT2

Stopáž26 min
28. února
Jan Kocourek a Laura Kocourková — Jaroslav Abbé Libansky
Poslední vysílání 7. 3. 2026 na ČT2



