20. října 2012

Téměř 40 let se nesmělo mluvit o Moravských Chorvatech, kteří téměř po tři staletí žili zejména na Drnholecku a Mikulovsku na jihu Moravy. Po II. světové válce je vyhnali z jejich rodných vsí a městeček a roztrousili po celém Československu tak, aby "zapomněli" na své kořeny. Některým z nich se podařilo emigrovat. S jejich pomocí se po roce 1989 začalo s obnovou povědomí o této národnostní menšině. Jednou z takových akcí je obnovení charvatských hodů v Jevišovce, která se v době, kdy zde Charváté žili jmenovala Frelichov.

Banát je malé uzemí nad Dunajem na hranicí Rumunska a Srbska. Od mohutného toku se zvedají jižní Karpaty, které ukrývají šest českých vesnic. Nejstarší je Svatá Helena, největší Gernik. V českých vesnicích se zastavil čas. Je to jako ve filmu, ve kterém se vracíte do dětství našich prarodičů. Prašné cesty, lidé s nůšemi na zádech, povozy tažené koňmi nebo krávami, uprostřed vesnice napajedla pro dobytek, na dvorcích zděné pece, ve kterých se peče voňavý chléb a koláče.
Kolem vesnic se rozkládají pracně po staletí udržovaná políčka a louky, které od rána do večera obhospodařují jejich majitelé.Manželé Anna a Alois Glazarovi prožili celý svůj život v Gerniku. Oba se v Gerniku narodili, chodili spolu do školy a později se vzali. Vzpomínají na nelehký život, ale také na spoustu krásných prožitků, které jim přinášel běžný život i roční období. Od jara do podzimu strávili čas na poli, okopávali kamenitou zem, aby si vypěstovali nějaké živobytí. V zimě se pak scházeli se sousedy u draní peří, pletení punčoch a také zábav. Udrželi si krásnou češtinu, zpívají písničky předávané z generace na generaci, které vypovídají o jejich nelehkém životním údělu daleko od rodného kraje jejich předků.