23. června 2012

Michal měl pomyslné štěstí i smůlu. Svou matku vlastně nezná – pamatuje si jen dvě setkání. Otec byl téměř stále nezaměstnaný a opakovaně trestaný. Rodičům byl odebrán hned v raném věku a jeho život tak byl životem bez rodiny, v ústavních zařízeních (kojenecký ústav, dětský domov). Jako Róm měl největší „šanci“ na zvláštní školu a po ní maximálně učňovský obor. Ale Michal měl i štěstí – díky správným lidem na správných místech (tety v dětském domově a řediteli dětského domova) vystudoval nejen SŠ, ale nyní pokračuje na dvou vysokých školách najednou.