23. června 2012

Michal měl pomyslné štěstí i smůlu. Svou matku vlastně nezná – pamatuje si jen dvě setkání. Otec byl téměř stále nezaměstnaný a opakovaně trestaný. Rodičům byl odebrán hned v raném věku a jeho život tak byl životem bez rodiny, v ústavních zařízeních (kojenecký ústav, dětský domov). Jako Róm měl největší „šanci“ na zvláštní školu a po ní maximálně učňovský obor. Ale Michal měl i štěstí – díky správným lidem na správných místech (tety v dětském domově a řediteli dětského domova) vystudoval nejen SŠ, ale nyní pokračuje na dvou vysokých školách najednou.

Rodiče Veroniky emigrovali do Rakouska v době totality a usadili se tam. Veronika mluví česky a německy, má německého manžela a dvouletou dceru. Doma se baví dvoujazyčně, ale manžel hovoří jen německy. Veronika pracuje jako produkční v jedné organizaci a ve volném čase se věnuje kulturní a sociální práci v Rakousku i v České republice (v ČR kromě jiného spolupracuje s městem Mikulov a pravidelně sem jezdí do svého českého domu).