25. března 2012

Vždy v březnu pořádá Občanské sdruženi EUROMOLDOVA (založené v Praze 2009), zastupující zájmy moldavských občanu žijících v České republice, tradiční Oslavu Jara. Pro Moldavany žijící v ČR je to příležitost setkat se, pro Čechy, kteří jsou samozřejmě také hosty této oslavy, možnost poznat alespoň trochu kulturu a zvyky země, která pro ně není obvyklou turistickou destinací, a je tudíž celkem málo známá. Oslavy příchodu jara, které mají své kořeny už v pohanské tradici jihovýchodních národů, se u této akce „snoubí“ s poněkud mladším, ale v Česku už také nepříliš oslavovaným, Mezinárodním dnem žen – ten se v bývalých zemích Sovětského svazu dodržuje a slaví rozhodně víc. Moldavské oslavy jara v Česku začaly před 4 lety, probíhají na různých místech v Praze a jsou prostě příležitostí radovat se, sejit se s přáteli – a pro Moldavany žijící u nás také si připomenout svou vlast – ať už tradičním jídlem a pitím, které se tady podává, nebo kulturou (zpravidla to je nějaká moldavská kapela – ať už pop-music nebo tradiční - lidová, tanečníci, zpěváci). Samozřejmě nemohou chybět „martišory“ - postavičky a symboly jara pletené z červených a bílých niti (známější jsou jako bulharský zvyk, ale patří i k moldavské lidové tradici).

Bylo nebylo. Luboš Patočka se narodil v roce 1979 v Jihlavě, vystudoval Gymnázium Jihlava (1997), Právnickou fakultu UK v Praze (2004) a Vyšší odbornou školu misijní a teologickou v Kolíně (2007). V roce 2008 se na své první misijní cestě v Kambodži zasnoubil s vnučkou Barnabase Angkearou Or, se kterou se na konci roku oženil. V srpnu 2010 se jim narodil první syn Mark. Tolik by to vypadalo na „jednoduchý“ příběh člověka, který rád pomáhá. Ovšem Luboš Patočka je muž několika tváří: v Kambodži v rámci své pracovní doby navštěvuje věznice i sirotčince, poskytuje jim útěchu, rady, ale zprostředkovává i věcné dary a podporu. Ve svých „českých časech“ funguje ve firmě, která obchoduje s kitesurfingovým a windsurfingovým zbožím a dokonce má v některých disciplínách svůj repre-tým. V profesním životopisu je doslova: živnostenský list na nákup a prodej s odkazem na internetové stránky surfingového e-shopu. Angličtinář a němčinář miluje svou rodinu, misijní práce, hudbu (sám hraje na bicí, baskytaru a piano) a sport (windsurfing, kiting, pingpong). Pokud jde o kořeny, ty už má Luboš Patočka dvojí – ty české, zemité, ty kambodžské, rodiné a duchovní. Sám si však nemyslí, že by si obojí vzájemně odporovalo – spíš se to podporuje a doplňuje: v Kambodži podstupuje různé duchovní metody pro pomoc dalším lidem, v Čechách se věnuje hmotným statkům. S přimhouřeným okem si ale myslím, že Luboš Patočka je více „doma“ v Kambodži, kde je právě nyní a bude tam do konce března. Pak zase chvíli v Praze a znovu zpět.