17. června 2011

V Drážďanech v minulém režimu žilo jen pár Čechů. Šlo o pracovníky konzulátu a zástupce několika československých podniků zahraničního obchodu. Tato situace se radikálně změnila po Listopadu 1989. Do Německa začaly jezdit stovky studentů studovat na německé univerzity a zvláště dívky zde začaly zakládat své česko-německé rodiny. V poslední době se značně zvýšil i počet českých rodin, jejichž otcové zde pracují v německých firmách. Proto se i v Drážďanech ujal projekt, který před osmi lety založila v Paříži MUDr. Lucie Boucher Slavíková pod názvem České školy bez hranic. V Drážďanech českou školu vede Šárka Aztenbeck, která v Drážďanech žije s německým manželem už deset let. Výuka češtiny, dějepisu a českých reálií začala před rokem nejprve v prostorách zapůjčených českým konzulátem, ale nyní už výuka probíhá ve vlastním objektu. Školu navštěvují už děti předškolního věku a ty pak pokračují v dalších třídách. Výuka probíhá vždy jednou týdně ve středu od 16 do 18 hodin (děti normálně navštěvují německou základní školu ) a pak o víkendech, především o sobotách, kdy ve škole probíhají nejrůznější kulturní akce. Ve škole vyučují buď vystudované učitelky, které rovněž žijí v Drážďanech, nebo české studentky filozofické a pedagogické fakulty Drážďanské univerzity.

Miroslav Kolbašský jako dítě mluvil se svou matkou pouze česky. Až potom přišla na řadu slovenština. Až v dospělosti se ale k češtině znovu vrátil. Moderuje téměř všechny akce české menšiny v Košicích, spolupracuje se Slovenskou televizí na pořadu Národnostný magazín. Prý se podobá na Al Pacina a kromě podoby je spojuje i velká láska k herectví. Jen Miro, jak ho všichni volají, zamířil do loutkového divadla. A to i přes to, že vystudoval Hutnickou fakultu na Technické univerzitě.