10. června 2011

"Ani ve snu mi nikdy nenapadlo, že budu dělat něco jiného než zahradnictví. Pak mě ale zaměstnavatel vyslal studovat na vysokou školu zemědělskou v Lednici. Kamarádky se ze mě dělali srandu, že si najdu vinaře. Nevěřila jsem jim, ale měli pravdu. Dnes žiju na jihovýchodě Slovenska, daleko od svého domova a přece jsem šťastná. Je to krásný kraj, kde slunko není zahalené pláštěm smogu. Krvavě se rodí, dere se víš a víš na oblohu, odkud potom s hrdostí sleduje, jak se jen a jen jeho zásluhou rodí nový den. A také díky němu se zde rodí to, co tento kraj proslavilo. Hrozno, ze kterého se vyrábí víno králů a král vín, víno, které už v 17. století popíjel Ludvík XIV. Na svém dvoře - Tokaj," říká paní Jarka Ostrožovičová, která se na studiích v Lednici zamilovala, a tak už 22 let žije společně se svým manželem ve Veľké Trni na východním Slovensku.
"Vůni tohoto vína dobře znám. Denně ji vnímám a denně ji obdivuji. Nedá se ničím napodobit. Je v ní ostrý jarní vzduch i horké letní slunko, hory, které se táhnou v okolí a nedovolí dešti se přiblížit. Ve víně každý hledá jiné dno. Pro někoho je zdrojem zábavy, pro jiného poučení, pro někoho zdroj financí. Jedno je ale jisté. Dobré víno se nedá dělat bez lásky. A kdo ho přece jen dělá jen a jen pro peníze, nikdy nemůže být dokonale šťastný, a víno vytvořené jeho rukama nemůže rozdávat ten hřejivý pocit, otvírat duši i srdce. Krátce řečeno, víno chce a potřebuje celého člověka. Vím to. Můj muž dělá tokajské víno a já spolu s ním."