Cesta Palladia země české jako ochranného artefaktu země a národa našimi dějinami. Kamera J. Strnad. Scénář a režie J. K. Studničková a O. M. Schmidt
Svatý Václav
Třetí přemyslovský kníže panoval pravděpodobně v letech 925 až 935. Byl vnukem prvního doloženého Přemyslovce Bořivoje a světice Ludmily, která jej vychovávala. Vedle Cyrila a Metoděje a svatého Prokopa patří mezi nejvýznamnější šiřitele křesťanství v českých zemích. Podle pověsti to byl právě on, kdo v zemi také zavedl tradici pěstování vína. Často ohrožovaná území chránil tak, že císaři Svaté říše římské Jindřichu Ptáčníkovi platil tribut pacis, daň za mír, která se rovnala pěti stům hřiven stříbra a sto dvaceti volům. Za to si vysloužil kritiku svého mladšího bratra Boleslava.
Václav byl pozván na křtiny Boleslavova syna do Staré Boleslavi a zde byl 28. září ráno při cestě na mši bratrem Boleslavem a jeho pochopy Čestou, Hněvnou, Tirou a Tužou napaden a ubodán před dveřmi kostela sv. Kosmy a Damiána. Historické prameny se rozcházejí v otázce, kdy k bratrovraždě došlo, podle starších historiků zemřel kníže Václav v roce 929, jako konsensus byl stanoven pravděpodobnější rok 935.
Kult Václavovy mučednické smrti byl v Čechách velmi silný a vedl k jeho svatořečení začátkem 11. století, pravděpodobně druhým pražským biskupem, svatým Vojtěchem. Velký význam svatováclavskému kultu přikládal i sám Karel IV., vlastním jménem Václav a po matce Elišce poslední Přemyslovec. Nechal vytvořit české korunovační klenoty a se svatováclavskou korunou a po českém patronovi nechal vysvětit také kapli v chrámu svatého Víta na Pražském hradě, v níž jsou dodnes klenoty uloženy.
Státním svátkem je 28. září od roku 2000 a v kalendáři je označen jako Den české státnosti.
V roce 1913 byla v horní části dnešního Václavského náměstí umístěna jezdecká socha sv. Václava od sochaře J. V. Myslbeka. Její zobrazení zdobí i dvacetikorunové mince.
Palladium země české
Nevelký kovový reliéf podle pověsti věnoval při křtu kněžně Ludmile svatý Metoděj. Zobrazuje Pannu Marii s Ježíškem. Legend o jeho vzniku je víc. Podle jedné byl vytepán z tzv. korintské mědi, slitiny drahých kovů, které se rozžhavily při požáru Korintu za jeho dobývání Římany, podle jiných ze slitiny kovů, z nichž původně byly vyrobeny pohanské modly, které k tomu účelu nechala roztavit kněžna Ludmila. Od ní ho pak převzal její vnuk, kníže Václav, který ho měl na hrudi i v den svého zavraždění ve Staré Boleslavi. Pravdu už asi těžko zjistíme, stejně jako skutečnou podobu artefaktu, který ke svému křtu kněžna Ludmila dostala.
Palladium, jak ho známe dnes, totiž vniklo mnohem později zřejmě z původního materiálu. Tento mariánský obraz, duchovní symbol a ochranný artefakt, se během českých dějin stával často terčem loupeží i ničení. Byl kraden a prodáván i s nasazením života ochraňován. Na konci třicetileté války se palladia zmocnili Švédové. Darovali ho do Vídně, odkud bylo roku 1650 v triumfálním průvodu přeneseno do Prahy a odtud pak definitivně do Staré Boleslavi. Při slavnostním uvítání v Čechách byl reliéf oslavován jako palladium země české. Reliéfu je připisována ochranná moc nad českými zeměmi. V současnosti je trvale umístěn ve Staré Boleslavi a pouze výjimečně se vystavuje.
O jeho cestě českými dějinami vypráví dokument J. K. Studničkové a O. M. Schmidta.
