Reportáže v regionech
Křížová cesta na svatém Hostýnu
Svatý Hostýn je známým poutním místem s dlouhou zajímavou historií. Na jeho vrchol vás dovedou hned dvě křížové cesty. My se zaměříme na tu, na jejímž vzniku se podílel významný architekt slovenského původu Dušan Jurkovič. Na samém počátku byla na svatém Hostýnu vybudovaná křížová cesta, jejíž pojetí se ale nesetkalo s pochopením. A tak byl přizván věhlasný básník dřeva, aby navrhl cestu novou. Jeho plány byly velkolepé, zahrnovaly i přestavbu baziliky na vrchu, ale válka dopřála realizaci jen křížové cestě. Prozradíme vám, jak ji Jurkovič navrhnul. Ke spolupráci přizval i moravského malíře Jožu Úprku, jehož obrazy měly zdobit jednotlivá zastavení. Jak to všechno dopadlo a co mohou návštěvníci legendárního vrchu obdivovat dnes, to společně zjistíme.
Křížová cesta na svatém Hostýnu
Košíkářka
Košíkářka Dana Ptáčková patří k těm, kteří v Morkovicích udržují při životě dlouhou tradici košíkářského řemesla. Věnuje se mu už čtyřicet let, takže je odborníkem na slovo vzatým a tou správnou osobou, která nám může povyprávět o tom, co práce košíkáře obnáší. Navíc tohle řemeslo provozovali i její předci. Dozvíme se od ní například, že na polích, kterým se říká prouťáky, se pěstuje čtrnáct druhů košíkářských vrb. Pruty se střihají jednoleté, aby nebyly moc přerostlé. Musí se samozřejmě taky pořádně vybírat. Z počátku používali košíkáři proutí tuhé neloupané, takže výroba košů a košíků byla výsadou mužů. Až později na scénu vstoupily také ženy. Dozvíme se i to, že košíky mívaly přesně danou míru, takže když chtěl někdo koš na trávu nebo menší na ovoce, koupil si stejný všude v Čechách i na Moravě.
Košíkářka
Kroměřížské podzemí
Kroměříž bývá ne nadarmo nazývána „hanáckými Aténami“. Už ve 13. století si ji vyhlédli církevní hodnostáři pro své letní sídlo a jejich působení dodnes připomíná honosný zámek s rozlehlými zahradami. Lidé si ale místa nad řekou Moravou oblíbili už v dobách mnohem dávnějších. Prvními obyvateli teras nad vodou byli nejspíš lovci mamutů. Celou historii zdejšího osídlení mapuje expozice ve sklepení kroměřížského Městského muzea. Těšit se můžete například na mamutí stoličky nebo spoustu bronzových předmětů. Časem ale poputujeme i dál. K největším cennostem patří židovský poklad ukrytý zřejmě v době švédských válek. Nepřehlédnete určitě ani model Kroměříže. Ukazuje, jak město vypadalo v roce 1848, ale takřka stejnou podobu mělo nejspíš i dřív.
Kroměřížské podzemí
Hrad Cimburk
Zřícenina hradu Cimburk patří k nejmohutnějším na Moravě, ale nechybělo moc a mohli bychom o ní mluvit jen v čase minulém. Hrad nechal vystavět ve 14. století v chřibských lesích Bernard z Cimburka, který ho také po svém rodu pojmenoval. Za staletí existence byl několikrát upravován a taky dobýván. Nejdřív ho poničili moravští husité, pak ho dobyla vojska uherského krále Matyáše Korvína a o totéž se neúspěšně pokoušela i vojska turecká. Pokaždé byl hrad opraven a upraven a až do 17. století sloužil jako šlechtické sídlo. Pak začal chátrat. Zásluhou nadšenců z hnutí Polypeje dnes zase ožívá a mohou si ho prohlédnout návštěvníci. Dozvědí se o architektonických zajímavostech, ale také třeba o tom, že podle pověsti hlídá ve sklepení příšera s žabí hlavou hrnec zlaťáků.
Hrad Cimburk
Thonetky
K věhlasu Bystřice pod Hostýnem přispěly také židle ohýbané z bukového dřeva. Pojmenované jsou po Michaelu Thonetovi, který do Bystřice přišel z Vídně a způsobil tu revoluci v nábytkářském průmyslu. Vybudoval velkou továrnu a v ní začal vyrábět již zmíněné židle. Do té doby existovaly jen malé nábytkářské dílny, ale Michael Thonet pojal výrobu ve velkém a hezky ji rozdělil do jednotlivých operací. Pokud jste zvědaví, jak ta výroba vypadá, tak se nezapomeňte dívat. Zjistíte, že se za celých sto padesát let skoro vůbec nezměnila. Nahlédneme také do katalogů z počátku 20. století, ve kterých byly zákazníkům nabízeny ne stovky, ale rovnou takřka dvě tisícovky různých typů.