Reportáže v regionech
Vlčnovské búdy
Na okraji Vlčnova na Uherskobrodsku v části zvané Kojiny narazíte na vesnickou památkovou rezervaci. Jde o mimořádně hodnotný soubor vinohradnických staveb, čítající na čtyři desítky vinných búd, jak bývají tyto drobné nadzemní stavby lisoven místně nazývány.
Hliněné, hrázděné a zděné lisovny pocházejí z 18. až počátku 20. století, přičemž nejstarší jsou z dusané hlíny nabíjené mezi bednění a mladší z nepálených a později i pálených cihel. Lisovny vytvářejí charakteristickou štítově orientovanou řadovou zástavbu podél jedné strany nezpevněné komunikace vedoucí pod viničními tratěmi.
Stavby lisoven bez sklepů se vyznačují obdélníkovými půdorysy se dvěma prostory. Přední představuje místnost s lisem a vinohradnickým nářadím včetně ukládání prázdných sudů i dalších nádob. Do tohoto prostoru se po sklizni snášely hrozny vinné révy a rovněž se zde lisovaly.
Vlčnovské vinice jsou odpradávna proslaveny dobrým vínem, hlavně silnějším bílým. Později zde bylo zřizováno i posezení, sloužící především o nedělích, svátcích a během slavností. Zadní prostor menších rozměrů představuje komůrku sloužící pro ukládání sudů s vínem.
Vnější vzhled lisoven je poměrně prostý, určovaný zejména vápnem obílenými stěnami a modrou podrovnávkou. Původní zastřešení lisoven představovaly valbové střechy kryté došky, v některých případech opatřené nad dveřmi situovaným podávacím vikýřem sloužícím pro ukládání sena do podkrovního prostoru.
Soubor vinných búd je doplněn o vinařskou kapličku. Vlčnovskými búdami nás provedou tamní usedlíci Ivana Fibichrová a Petr Punčocha.
Vlčnovské búdy
Westernová sedla
V Rožnově pod Radhoštěm si na své přijdou příznivci westernového jezdění. Sjíždějí se sem každoročně na závody Woody Trophy a i nově přišedší si právě tady můžou prohlídnout sedla a postroje z místní sedlářské dílny.
To musí být především pohodlné, protože jezdci v něm prožijí často několik hodin. Jeho tvar je pak závislý na konkrétní disciplíně, ve které kovboj soutěží. U rychlostních klání je například hlubší, naopak při chytání dobytka je zapotřebí masivnější hruška, na upevnění lasa. Skvěle sedět musí i koni.
Naším průvodcem bude sedlář a westernový jezdec, který nám přiblíží, jak takové koňské sedačky vznikají, a řekne nám taky něco o tomhle koníčku, včetně toho, co to obnáší být sedlářem.
Westernová sedla
Holešov
Holešov leží na rozmezí Hané a Valašska. Je tzv. pověřenou obcí III. stupně a nejen správním, ale také průmyslovým a společenským centrem Mikroregionu Holešovsko. Nejstarší zmínka o Holešovu pochází z roku 1141. Jako městečko je uváděn od druhé poloviny 13. století a městem se stal ve 14. století.
V našem historickém zastavení budou figurovat jména jako například císařský tajný rada Jan hrabě z Rottalu, Filiberto Luches, Maria Cecilie, hraběnka z Trautmannsdorfu nebo rabí Šach. Po něm se jmenuje i stará, neboli Šachova synagoga z roku 1560. Je postavena v tzv. polském stylu a je jediná svého druhu, která na světě přežila.
Správní území města tvoří vedle samotného Holešova a katastrálního území Všetuly místní části Dobrotice, Količín, Tučapy a Žopy. Celková výměra je 3 409 hektarů, počet obyvatel přibližně 12 500. Holešov je centrem mikroregionu s 19 obcemi, z nichž 17 ustanovilo roku 1999 sdružení Mikroregion Holešovsko.
Holešov
Hrad Lukov
Tento hrad se poprvé připomíná v roce 1332, kdy patřil pánům ze Šternberka, kteří jej vlastnili až do roku 1516. Ve 14. století měl hrad vlastní jádro tvořené hradním palácem, k němuž na jihu přiléhala hradní věž, připomínající věž hradu Buchlova.
Věž střežila přístupovou trasu. Severní stranu chránila hradební zeď. Na konci 14. století byl hrad rozšířen o neobyčejně rozsáhlé předhradí, zpevněné nárožními věžemi, z nichž jedna – Svatojánská – se zachovala dodnes.
Podle pověsti došlo kdysi na hradě Lukově k neštěstí, když malému synkovi hradního pána urazilo při hře těžké víko truhlice hlavu. Zlobou zaslepený otec přikládal vinu manželce, která synka nedokázala uhlídat, a proto ji srazil ze skalního útesu. Od té doby se tu aktéři této tragédie zjevují: v blízkosti skály žena vedoucí bělouše, ve zříceninách rytíř v bílém šatě a bezhlavý hoch se znamením zlaté podkovy na prsou.
Hrad od 18. století postupně chátral a nebýt nadšenců ze Spolku přátel hradu Lukova, nejspíše by upadl v zapomnění nadobro. Dnes je díky nim jedním z lákadel k návštěvě okolí Zlína a nedávno tu dokonce otevřeli další z návštěvnických okruhů.
Hrad Lukov
Bonsaje Staré Město
Zavítáme rovněž do Starého Města u Uherského Hradiště, kde navštívíme bonsajistu Josefa Valucha. Pěstování těchhle rostlin se věnuje už třicet let a před deseti lety otevřel pro veřejnost muzeum bonsají, jediné tohoto druhu u nás, a dokonce o bonsajích přednáší laickým pěstitelům ve své víkendové bonsajové škole.
Bonsaj je vlastně strom pěstovaný v misce. Nadšený bonsajista nám o těchhle zákrscích řekne i ukáže úplně všechno, co stihne. Tradice bonsají nám přišla ze staré Číny, ale k dokonalosti a proslulosti ji přivedli až Japonci.
Na bonsaje se dají využít všechny stromy ve volné přírodě. Stromy hlavně jehličnaté, borovice silvestris, borovice pinus mugo, někdy jsou to jalovce i stromy, které se pěstují kolem nás, můžou to být dokonce i hrušky, jabloně, meruňky.
A úplně ideální materiál na budoucí tvorbu bonsaje? Zkuste třeba borovici lesní – pinus silvestris, která je stará zhruba kolem 80 let, možná i více. Výška té borovice v tomto místě je zhruba 40 cm, průměr kmenu je asi 15 cm.