Reportáže v regionech
Krajina břidlice
Víte, které oblasti se říká krajina břidlice a proč? Najdete ji v Nízkém Jeseníku a Oderských vrších. Její název připomíná zdejší tradici dobývání břidlice, která svého času pokrývala střechy významných staveb. Vydáme se na jednu ze sítě naučných stezek, které nás provedou mezi opuštěnými důlními díly, kde dřív horníci podzemní bohatství těžili.
Krajina břidlice
Muzeum břidlice
Víte, co dnes kryje střechu Národního divadla nebo katedrály svatého Víta? Když se vydáte do Budišova nad Budišovkou, dozvíte se toho mnohem víc. Koncem 13. století tam vznikla hornická osada, která se už v roce 1301 dočkala povýšení na město. A to se zapsalo do historie právě díky těžbě břidlice. Při prohlídce expozice, která je jí věnovaná, nás bude zajímat, k čemu všemu se používala. Víte, že se uplatnila třeba při výrobě elektrických spínačů, gramofonových desek nebo luxusních hodin? Ve světe byla známá především Wondruškova továrna, která začala vyrábět břidlicové tabulky pro školáky, jakési předchůdce školních tabulí. A prozradíme vám i to, jak se těžilo. Určitě nepřehlédnete třeba vozík, který usnadňoval práci havířům před sto lety. A na zahradě muzea pak zjistíte, že s kamenem se dá opravdu kouzlit.
Muzeum břidlice
Sklárna
První sklárny na našem území začaly růst ve 13. století. Mezi jejich výrobky převažovalo takzvané lesní sklo. Své jméno dostalo podle umístění hutí. Ty potřebovaly hodně dřeva, a tak byly budovány v lesích. Víte, proč mívalo sklo zelenou barvu? A proč v něm bývaly bubliny? Tohle všechno se dozvíme od mistrů sklářského řemesla ve Vrbně pod Pradědem, kteří se věnují tvorbě replik historických pohárů a dalších předmětů. Dozvíme se, jak přesně vypadá pracovní postup a taky to, k čemu sloužily různé ozdoby ve tvaru malin, lupenů nebo kapek. A samozřejmě i to, jak zdobení probíhá. Mimochodem, víte, že ve středověku byly zelené skleněné číše považovány za nejvhodnější pro podávání rýnského vína, které se u nás tehdy hodně pěstovalo?
Sklárna
Vitráže Tiffany
Do Vrbna pod Pradědem se vypravíme za výtvarnicí Ivetou Strnadovou. Před lety jí učarovaly vitráže vznikající technikou Tiffany a dodnes se jejich tvorbě věnuje. Absolvovala kurs, na kterém se seznámila se základy práce a pak už dala prostor svému výtvarnému cítění a fantazii. Budeme sledovat, jak se pod jejíma rukama rodí mozaika tvarů a barev a dozvíme se, jaký materiál používá nejraději. Jsou jím speciální americká opálová skla. Nejprve z nich nařeže jednotlivé části, které brousí, aby do sebe co nejlépe zapadly. Po zalití cínem pak spoje ještě potře roztokem, který jejímu dílu dodá patinu. Vytváří šperky, ale taky různé postavičky, třeba anděly. Ti vznikají ze dvou kousků – hlavy a těla, k nimž pak přibývají vlásky a další doplňky. K nejnáročnějším dílům pak patří lampy.
Vitráže Tiffany
Karlov pod Pradědem
Dokud zima vládne, nazujeme opět běžky a vydáme se bílou stopou po krajině. Naším cílem bude tentokrát Karlov pod Pradědem v Jeseníkách. Nejprve si prohlédneme staré domy, které připomínají pro tenhle kraj typickou východosudetskou architekturu. V jednom z nich prožil kdysi kus léta Václav Havel se svou tehdy ještě ne manželkou Olgou v době, kdy psal slavnou divadelní hru Zahradní slavnost. V sousední Malé Morávce zase zavzpomínáme na dlouhou historii místních papíren. A pak už se vydáme do okolí, abychom trochu protáhli tělo a užili si krásných výhledů. Projet se můžeme po několika menších okruzích, ale daleko to nemáme ani k jesenické magistrále. Tahle víc než 150 kilometrů dlouhá trasa by nás dovedla až ke Králickému Sněžníku.