Reportáže v regionech
Krnovská synagoga
Synagoga v Krnově je jedním z mála židovských svatostánků, které se na severní Moravě dochovaly. Po nedávné obnově se návštěvníkům představuje ve své plné kráse. Svatostánek vyrostl v roce 1871 - 1872 v novoromantickém slohu. Osud mu ale přichystal řadu těžkých chvil. Takřka zázrakem přežil Křišťálovou noc z 9. na 10. listopadu roku 1938, kdy měl stejně jako řada dalších synagog lehnout popelem. Zachránil ho sousední dům. Ten patřil krnovskému starostovi, který by riskoval, že se obětí červeného kohouta stane jeho domov, domov říšského občana. A díky tomu byla synagoga ušetřena. Svému původnímu účelu samozřejmě dál sloužit nemohla. Stala se z ní městská krytá tržnice. Po válce fungovala jako trhárna textilu a byla taky sídlem Státního okresního archivu. Dnes se v ní zase konají bohoslužby.
Krnovská synagoga
Hrad Sovinec
Hrad Sovinec v Nízkém Jeseníku patří k sídlům opředeným celou řadou legend. K těm nejzajímavějším bezpochyby patří příběh o pokladu, který by tu někde měl být ukryt. Ale zatím ho nikdo nenašel. Říká se taky, že na pátém nádvoří se údajně objevují bílá či černá paní a šedý skřítek. A na úbočí kopce má být pod skálou ve stříbrné rakvi pochována soví princezna. K podloženým informacím naopak patří fakt, že sídlo si na nepřístupném skalisku na začátku 14. století vybudovali bratři Vok a Pavel ze starobylého moravského rodu Hrutoviců. A místo se jim zalíbilo natolik, že se od roku 1332 podepisovali jako páni ze Sovince. Poslední český majitel tu žil na počátku 17. století, po bitvě na Bílé hoře ho ovšem prodal řádu německých rytířů.
Hrad Sovinec
Kopřivy
Kopřivy měly pro naše předky mnohem větší význam než dnes pro nás. Dokázali z nich totiž vyrobit spoustu užitečných věcí. Příběh dívky, která z ní zvládla utkat košili, aby zachránila své bratry, známý z pohádky Sedmero krkavců, rozhodně není jen výplodem fantazie Hanse Christiana Andersena. O tom se přesvědčíme v muzeu v Příboře na Novojičínsku, kde po třech letech zkoumání tohoto pro mnohé obtížného plevele, připravili unikátní výstavu. Je až k neuvěření, že v 17. až 19. století lidi z kopřivy vyráběli kalhoty, sukně, hrubé pytle i hebké ručníky, jemné spodní prádlo nebo dokonce paličkovanou krajku. Už dávno předtím sloužila jako léčivý prostředek či rituální pokrm. Dělaly se z ní amulety, ve středověku i papír na zapisování čarodějných formulí.
Kopřivy
Křížová cesta
K Velikonočním svátkům už skoro dvě tisíciletí patří jeden z nejznámějších příběhů světa – příběh utrpení, ukřižování, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Je tématem křížových cest, které po staletí rostou i u nás a k nimž se věřící vydávají. Jednu nepříliš starou si společně prohlédneme na Uhlířském vrchu v Bruntále. Dozvíme se, jak tohle místo přišlo ke svému názvu a kdy a proč na něm vyrostla první kaplička. Cestu se čtrnácti zastaveními si tu mohli poutníci poprvé projít krátce před vypuknutím první světové války, ale nevydržela dlouho. Dnes vrch zdobí jiná. A pokud budete dobře počítat, zjistíte, že zastavení na ní najdete o jedno víc, než bývá zvykem. Tedy patnáct. Bude nás zajímat, co bylo příčinou. A celou cestu si samozřejmě společně projdeme.
Křížová cesta
Město klobouků
Už víc než půldruhého století je Nový Jičín městem klobouků, které odsud míří do celého světa. U zrodu slavné tradice stál v roce 1865 Johann Hückel, který se do tvorby pokrývek hlavy pustil. Jako první v celé monarchii rozjel strojovou výrobu. A začal dobývat nejen tuzemský trh. Už dva roky po založení firmy zaměstnával přes dva tisíce dělníků. Klobouky ze severu Moravy nosili kovbojové i jihoameričtí indiáni. A taky kupříkladu arcivévoda František Ferdinand d’Este nebo československý prezident T. G. Masaryk. Období první republiky tomuto sortimentu přálo snad nejvíc. Vyjít bez pokrývky hlavy bylo pro gentlemana takřka nemožné. Zastavíme se na novojičínském zámku, kde můžeme obdivovat 650 výrobků zdejší továrny. A pak si taky vyzkoušíme, co všechno tahle práce obnáší a že to rozhodně není žádná legrace. Otestovat můžeme i to, jaký model by byl pro nás tím pravým.
