Reportáže v regionech
Zlaté Hory
Zlaté Hory na Jesenicku a jejich okolí kdysi oplývaly bohatstvím takřka pohádkovým. Rýžovalo se tu totiž zlato. Údolím ztracených štol se po naučné stezce vypravíme do míst, kde se dřív vzácná ruda nacházela a taky zpracovávala. Práce to nebyla vůbec jednoduchá. Nejprve se ve speciálních mlýnech rozdrtila na drobné kamínky a pak ještě pomlela. Teprve poté se z namleté mouky získávalo zlato. Zlaté časy připomínají budovy věrné kopie středověké mlýnice a také expozice v muzeu ve Zlatých Horách. V něm ale najdeme vzpomínky i na méně radostné časy, na období velkých čarodějnických procesů, během nichž přišla o život bezmála stovka lidí, většinou žen ze zámožných rodin.
Zlaté Hory
Hanácké kroje
Hanácké kroje vždycky dokladovaly bohatost a úrodnost kraje. Také proto byly bohatě zdobené. Dnes už nejsou k vidění tak často jako dřív, ale my se vypravíme do Troubek na Přerovsku, kde navštívíme paní Jarmilu Vítoslavskou. Ta už několik desítek let kroje šije a taky vyšívá. Z jejího vyprávění se dozvíme, že třeba na takový tradiční svatební oděv spotřebuje dvacet metrů plátna a deset metrů krajek. A navíc ještě spoustu ozdob. Však taky jeho výroba trvá pořádně dlouho. Ženský je kompletně hotový tak za rok a půl, můžský zhruba za pět měsíců. Prozradíme vám také, čemu se říká fjetroch a k čemu slouží frky. A navíc nás naučí rozpoznat kroje různých oblastí.
Hanácké kroje
Litovel
Litovel bývá nazývána hanáckými Benátkami. Tušíte proč? Protože byla vybudována hned na sedmi ramenech řeky Moravy, která dokonce vytvořila neobvyklé městské opevnění. Litovel byla založena králem Přemyslem Otakarem II. jako město královské. Jednou z nejstarších budov tak byla rychta. Stála v místech dnešní radnice. Ta tvoří most nad jedním z říčních ramen, které pak protéká celým náměstím. Porozhlédneme se nejen po něm z výšky, zajdeme i k dalším starým stavbám a nezapomeneme ze zastavit ani u Svatojánského mostu. Ten je prý jedním z nejkrásnějších mostů na Moravě a navíc toho už hodně pamatuje, tyčí se nad hladinou už od konce 16. století.
Litovel
Kovář z Kostelce na Hané
Držitelem ocenění nositel tradic lidových řemesel je umělecký kovář Alfred Stawaritsch z Kostelce na Hané. Nejen, že svou prací udržuje při životě staré kovářské řemeslo, ale také jeho taje předávám následovníkům. Dnes má vydatné pomocníky ve svých dvou synech. V dílně opravuje například pro nedaleké muzeum kočárů loukoťová kola, ale zachraňuje také staré umělecké předměty. My jsme měli možnost vidět kříž, který mu nedávno přinesl pán rušící starý hrob. A za obnovu barokní brány z 18. století dostal dokonce loni hlavní cenu v mezinárodní soutěži Héfaiston. V dílně pana Stawaritsche se navíc seznámíme s řadou zajímavých nástrojů, které si kováři sami vyrábějí.
Kovářství Stawaritsch
Muzeum silnic Vikýřovice
Jedním z nováčků mezi muzejními expozicemi je ta věnovaná historii cestářského a silničářského řemesla. Nedávno ji otevřeli ve Vikýřovicích na Šumpersku. Dozvíte se v ní, jak se budovaly cesty, kdy se proměnily v silnice. A také třeba to, že vývoj budování našich silnic ovlivnil i patent z doby vlády Marie Terezie, který stanovoval šířku silnic a také se věnoval jejich povrchu. Čekají vás samozřejmě i zajímavé exponáty. Jedním z těch nej je kololis, který dřív býval běžným vybavením kováren. Sloužil k utahování loukoťových kol povozů a kočárů. K vidění je v muzeu samozřejmě i další vysloužilá technika, bez které by se dřív cestáři ani silničáři neobešli.