Reportáže v regionech
Sběratelka ořezávátek
Na první pohled docela obyčejné ořezávátko na tužky už v časném dětství učarovalo paní Zdeně Piroltové z Choliny na Olomoucku. Už ve školních lavicích se mohla chlubit tím, že těchto školních pomůcek má stovky. A sběratelská vášeň ji neopustila ani v dospělosti. Dodnes si ze svých cest po světě vozí různé zajímavé kousky, spolehlivě ví, jak se řekne ořezávátko v mnoha světových jazycích. V její sbírce už je dnes skoro pět tisíc pokladů. Našli bychom tam opravdové kuriozity. Zemi svého původu například připomíná červený autobus, stejně tak Eifellovka nebo Socha svobody. Bude nás samozřejmě zajímat i historie ořezávátek, první patenty se totiž objevily už v 19. století. Ořezávátkům z různých materiálů i různé velikosti zřídila paní Zdena doma dokonce muzeum, kde vás po předchozí domluvě ráda přivítá.
Sběratelka ořezávátek
Výstava telefonů
V Olomouci vás zavedeme do Veterán arény. Ale nečekejte vysloužilce na dvou či čtyřech kolech. Čeká nás tam vynález pana Alexandra Grahama Bella ve stovkách různých podob. Na výstavě historických telefonů z období od poslední třetiny 19. století až do sedmdesátých let století dvacátého se dozvíme, jak se dřív telefonovalo. V dnešní době chytrých mobilních telefonů nám některé věci přijsou neuvěřitelné. Třeba to, že telefon býval v počátcích vymožeností dostupnou jen bohatým. Povídat si budeme také o tom, kdy na začátku telefonických hovorů nahradilo nám známé slovo prosím původní haló. A pak samozřejmě budeme obdivovat unikátní exponáty. Můžete se třeba těšit na lízátko. Ale pozor, žádné olizování. Tohle označení získaly podle tvaru telefony americké výroby, které patří na výstavě k nejcennějším.
Výstava telefonů
Bílá Voda
Bílou Vodu najdeme na samotném severu moravského Slezska. Obklopena je polským územím, hranice, tehdy ještě s Pruskem, procházela přímo sakristií zdejšího kostela. Nejprve se vypravíme na vyhlídku, na níž prý císař Josef II. pronesl legendární větu „Zahrádku si vzali a plot mi nechali.“ Bylo to v době odstoupení území Prusku a zahradou panovník myslel rovinu Slezské Hané, plotem pak pohoří kolem. Připomeneme si také slavné časy Bílé Vody. V dobách, kdy tu žili piaristé, tady vyrostlo jejich gymnázium a vedle vzdělání zaznamenala velký rozkvět i kultura. Později tu pak žila Mariana Oranžská, po jejích stopách se díky naučné stezce vydáme i k polským sousedům. Prozradíme vám něco o jejím osudu, i to, proč pobývala právě v Bílé Vodě. A zavzpomínáme i na časy nedávno minulé, kdy se Bílá Voda po zrušení ženských klášterů stala domovem řádových sester.
Bílá voda
Bikepark
Kouty nad Desnou lákají v zimě do Jeseníků lyžaře. My vás přesvědčíme, že stojí za to se tam vypravit i v tomhle období. Přibalte kola a vyrazíme. Vyjedeme lanovkou do kopců, podíváme se k horní nádrži přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně a můžeme vyrazit do terénu. V místním bikeparku rodinám s dětmi doporučí tu nejjednodušší trasu zvanou Uhlířská stopa, která měří pět kilometrů. Další dvě trasy už jsou určené zdatnějším bikerům a Koutíkův sen je přes svůj poetický název nejtěžší, vede dolů sjezdovkou. Na své si vysoko v horách přijdou i in-linisté, pro které tu byl vybudován okruh. A až se nabažíte sportování a výhledů do kraje, můžete se dole pod lanovkou v Kouteckém skanzenu dozvědět, jaká řemesla tu dřív lidi živila. Víte například, co tady měli na práci smolaři nebo popeláři? Pokud jde o ty druhé, tak netipujte likvidaci odpadků.
Bikepark v Koutech nad Desnou
Údolím Moravské Sázavy
Milovníky aktivního odpočinku v sedle kola nebo na in line bruslích určitě potěší nová cyklostezka v údolí Moravské Sázavy. Vyrostla v místech, kde kdysi vedla odbočka Ferdinandovy železnice. Měří sice jen něco málo přes dva a půl kilometru, ale za projížďku stojí. Na trase vás čeká hned několik informačních tabulí, které se věnují místním rostlinkám, živočichům a dozvíte se z nich i to nejpodstatnější o historii Ferdinandovy severní dráhy. Pokud by se vám ale přece jen tahle cesta zdála příliš krátká, můžete samozřejmě pokračovat. Třeba do Hotštejna, kde určitě nepřehlédnete památník na dokončení zmiňované železnice, který vyrostl na místě zbořeného středověkého hradu. Nebo až na Pardubicko, kde je k vidění například tátenický železniční tunel z 19. století.