Reportáže v regionech
Hrad Helfštýn
Jedním z největších moravských hradů je Helfštýn. Patří k těm šlechtickým sídlům, která nikdy nebyla dobyta vojáky. Odolal i náporu Švédů. Přesto je z něj zřícenina. A zub času nebyl tím, kdo mu k tomuto stavu pomohl. Pobořit hrad nechali vídeňští vojenští stratégové, kteří se báli, aby nepadl do rukou Turkům. Prozradíme vám i další zajímavosti z dlouhé historie. Hrad kupříkladu vyženil poslední Rožmberků Petr Vok. A jeho bujaré oslavy, které tu pořádal, prý prosluly široko daleko. Říká se ovšem taky, že majitele sídla, včetně už zmíněného Petra Voka postihla krutá kletba mnicha, který byl odehnán v bouři od bran. Vlídnější bude pohled do současnosti Helfštýna. Zalíbilo se tu totiž uměleckým kovářům z různých koutů světa, kteří tu pod patronací antického boha ohně a kovářství pořádají každé léto svá setkání.
Hrad Helfštýn
Průvod Ježíšových matiček
V Bělkovicích-Lašťanech na Olomoucku mohou být pyšní na to, že udrželi při životě zvyk, který se v kraji zrodil už někdy v 17. století. Na Velikonoce vesnicemi procházely průvody takzvaných Ježíšových matiček. Jak tenhle zvyk spatřil světlo světa, se úplně přesně neví, o jeho původu se vyprávějí dvě různé historiky. Faktem ale je, že v druhé polovině minulého století mu už takřka zvonil umíráček. Po roce 1989 se ho naštěstí podařilo obnovit, takže budeme společně obdivovat dívky v čele průvodu oblečené do nažehlených slavnostních krojů a dozvíme se, kolik úsilí to stojí a co všechno je zapotřebí zajistit před tím, než průvod může vyrazit. A taky to, kdo vlastně býval a kdo dnes může být Ježíšovou matičkou a kdy můžete průvod v obou spojených vsích potkat.
Průvod Ježíšových matiček
Kostel Božího těla
Vysoko v lesích u Bludova se ukrývá osamocený kostelík Božího těla. Podle historických pramenů vyrostl v polovině 16. století, traduje se ale, že tu stával už o dost dřív. Býval vyhlášeným poutním místem, dodnes se v něm konají bohoslužby. Na své si tu ale přijdou i milovníci záhad a pověstí. Jedna z nich se váže i k samotnému vzniku stavby. Kdysi prý jedna lakotná selka ukradla v šumperském kostele hostii, kterou si chtěla donést domů. Jenže cestou ji ztratila. A právě v místě, kde se tak stalo, se později ve vykotlaném stromě objevila vosková monstrance zmíněnou hostii ukrývající. Tak se lidé rozhodli postavit právě tady kostelík. O hostiích se tu vypráví pověstí víc. A pokud jde o záhady, k těm patří i původ pískovcových Božích muk, která si taky prohlédneme.
Kostel Božího těla
Konicko
Na Konicko, kde se potkávají Drahanská vrchovina a rovinatá Haná, zatím turisté trochu zapomínají. Přitom je v kraji rozhodně co obdivovat. Například přírodní park, v němž můžete narazit na vzácné rostliny a kterým vás provede naučná stezka. Ale my se dnes nenecháme okouzlit dary paní Přírody ani díly starých mistrů stavitelů. Putovat totiž budeme za pověstmi, kterých se tu v průběhu staletí urodila celá řada. V Jesenci nás bude zajímat, proč si jedna zbožná paní hraběnka začala říkat Liborie a co má její jméno společného s kostelem zasvěceným patronovi nemocných svatému Liborovi. O kus dál si připomeneme pověst o spálené Mandě, která má hned tři verze. A jedna je hrůzostrašnější než druhá. A pak se ještě vydáme k cestě, po které putoval Napoleon do Ruska.
Konicko
Umělecký řezbář
Díla uměleckého řezbáře Miroslava Srostlíka obdivují lidé i daleko za hranicemi naší země. A přitom nechybělo moc a ke dřevu by se nikdy nedostal. Vybral si profesi učitele, jenže vedení se nelíbilo, že se svými žáčky zpíval a sám hrál na varhany v kostele. A tak musel školství opustit. Rozhodl se opravit grunt ve svém rodišti v Kostelci na Hané a při té práci mu učarovala vůně dřeva. Začal se věnovat nejdřív truhlařině a pak ho zlákalo umění od výroby šperků až po sochařinu. V jeho rodišti a taky v nedalekém Prostějově si mohou zájemci prohlédnout řadu jeho plastik. My se společně vypravíme k plastice první a zároveň dodnes největší, kterou autor pojmenoval Strom života a pak si prohlédneme ještě Svobodu a taky Čtvero ročních období.