Reportáže v regionech
Cesta křížů
Cestou křížů se vydáme na výstavě v muzeu v Šumperku. Otevřena byla v době Velikonoc, takže si na ní samozřejmě připomeneme vše podstatné o těchto křesťanských svátcích. Pak se ale budeme věnovat hlavně unikátní sbírce devadesáti křížů s Ježíšem, které shromáždili za dvacet let manželé Hojgrovi z Hrabové u Zábřehu. Vyrobili je v období od 16. do 20. století zdatní řezbáři i lidoví umělci. Většina z nich zdobila domácnosti, protože v nich dřív kříže mívaly své nezastupitelné místo. Dozvíme se, že v Kristově době bývalo ukřižování nejhorší a nejvíc ponižující smrtí a taky to, jak si jeho smrt připomínali přívrženci nové víry v počátcích, kdy bývali ještě pronásledováni. Zajímat nás bude i to, jak v různých obdobích mučednickou smrt ztvárňovali umělci.
Cesta křížů
Paškály
V malé chráněné dílně v Paloníně vyrábějí paškály. Pokud nevíte, co si pod tím pojmem představit, pak si nenechte ujít návštěvu téhle obce na Olomoucku. Paškál je totiž nepostradatelnou součástí velikonočních bohoslužeb. Jedná se o velkou a speciálně zdobenou svíci, která přináší světlo do potemnělého kostela a rozráží temnoty smrti. I proto je mu po celé svátky ve svatostánku vyhrazeno speciální místo. A nás bude zajímat, co všechno na něm najdeme a jak vlastní zdobení probíhá. Nesmí na něm chybět kříž, řecká písmena Alfa a Omega symbolizující Ježíše coby začátek a konec všeho. Taky letopočet, případně beránek, holubice, motivy pšeničných klasů a zelené ratolesti. Není tedy divu, že výroba hodně dekorované svíce zabere celý den.
Paškály
Poutní místo
Poutní místo Maria Hilf u Zlatých Hor bývalo svého času nejvyhledávanějším ve Slezsku. Jeho příběh se začal psát už v době třicetileté války, kdy ve zdejších lesích hledali místní obyvatelé úkryt před švédským rabováním. Křížová cesta, která nás ze Zlatých Hor dovede ke kostelu zasvěcenému Panně Marii Pomocné, ale vybudovali věřící až na počátku 20. století. Jejích čtrnáct zastavení přečkalo obě světové války, ale za minulého režimu přišla jeho zkáza. Tehdejší představitelé si nepřáli, aby se tu lidi scházeli, a tak nechali pobořit svatostánek a odstřelit skálu, v níž byl ukryt Boží hrob. Jejich pozornosti unikla jen studánka, jejíž voda prý uzdravovala bolavé ruce a nohy. Na konci minulého věku se areál ale dočkal obnovy a opět se tu konají poutě.
Poutní místo
Za zimních večerů v chalupách
Víte, jak trávili večery naši předci v dobách, kdy neměli k dispozici televizi a dokonce ani elektřinu? Pokud máte chuť nahlédnout do časů minulých, vydejte se s námi na výstavu v šumperském muzeu. Přenese nás do obyčejných vesnických chalup, kde všichni přebývali v jediné místností, v níž se topilo. Měli tak k sobě podstatně blíž než my. Svítili si převážně loučemi, protože svíčky byly drahé a používaly se jen o svátcích. A pracovali, aby si přivydělali na živobytí. Nejčastějším způsobem bylo tkaní, ale fungovala taky například výroba šindelů nebo sítí, které tehdy nepoužívali jen rybáři. A v některých domácnostech vznikaly rovněž nitěné knoflíky, které se hodily hlavně na nemocniční prádlo, protože vydržely vyvařování. Budete-li mít chuť, všechno si tu můžete vyzkoušet.
Za zimních večerů v chalupách
Svět batolat a dětí
Do světa batolat i dětí školou povinných nás zavede výstava v Přerově. Je věnována především dětské módě. Prohlédneme si kupříkladu takzvané chovací šatičky, do kterých dřív oblékali bez rozdílu kluky i malinkaté slečny. Čeká nás zajímavá kolébka nebo dřevěný vozíček, v němž na vesnici převáželi své ratolesti předtím, než se i mimo města rozšířily kočárky. Zajímat nás bude, čím se inspirovali tvůrci oblečení pro nejmenší v dřívějších časech, připomeneme si legendární námořnické oblečky, ale taky dobu, kdy děti přestaly být zmenšeninou dospělých a jejich oděvy kopií těch rodičovských. Řeč bude i o době, kdy díky dostupnosti šicích strojů začaly modely pro své potomky tvořit nebo přetvářet samy maminky a nemineme ani teplákovou éru.