Reportáže v regionech
Kostel svatého Mořice
K nepřehlédnutelným pamětihodnostem Olomouce patří kostel nesoucí jméno svatého Mořice. Převyprávíme vám příběh římského legionáře i důvod jeho uctívání. A pak si stavbu, která díky dvěma asymetrickým věžím trochu připomíná hrad, prohlédneme. Jedna z nich kdysi zřejmě sloužívala jako strážní hláska a pyšní se proto cimbuřím. Prohlédneme si rovněž interiér, zejména oltáře. Ten hlavní zdobí křídla, která se na postní období zavírají. Do dalšího byly uloženy ostatky svaté Pavlíny, které před stovkami let město zbavily moru. Proto zdejší obyvatelé dokonce zvolili Pavlínu patronkou města. Naší pozornosti nemůžou uniknout ani majestátní varhany. Největší královský nástroj u nás a jeden nejmohutnějších na celém starém kontinentě.
Kostel svatého Mořice
Májkování
Koledníci s pomlázkami obcházející od domu k domu k Velikonocům patří neodmyslitelně. Na některých místech naší země ale můžete v předsvátečním čase potkat i děvčata s májkami, která si odnášejí od jednotlivých hospodyněk výslužku. Tenhle zvyk zvaný májkování dodržují především na střední Moravě, například v Citově na Přerovsku. A podle tradice souvisí s koncem zimy a příchodem jara. Májky v rukou děvčat přivolávají všechno živé, čerstvé, do vesnice tak přinášejí čas, kdy příroda rozkvétá. A aby byl celý akt ještě účinnější, dívky při tom zpívají písničky. Hospodáři věřili, že v májkách je ukryta velká síla, proto je dávali na ochranu do polí nebo včelínů, někdy i do hnoje. A doufali, že tak bude léto úrodné a dobytku se bude dařit.
Májkování
Osada Travná
Osada Travná je dnes místem takřka opuštěným. Jen velký novogotický kostel Neposkvrněného početí Panny Marie svědčí o tom, že dřív tu bývalo podstatně rušněji. Stavba svatostánku, na který se skládali místní věřící, byla velmi nákladná, ale vzniklo dílo vskutku reprezentativní. Od něj se vydáme k poutnímu místu, které nese stejné jméno jako osada. Jeho vznik je spojován s onemocněním ženy panského lesníka France Eichingera Veronikou. Jako poděkování za takřka zázračné uzdravení nechala postavit malý kostelík, ke kterému začali přicházet poutníci. Zanedlouho ho nahradila kaple, při jejíž stavbě tu prý vytryskl pramen léčivé vody. Počty přicházejících věřících rostly, takže ke svatostánku nakonec přibyla i křížová cesta, kterou si společně projdeme.
Osada Travná
Žulová
Žulovou v Jeseníkách proslavila těžba kamene. Konkrétně toho, který dal městu jeho současné jméno. Granit se tu dobýval už ve středověku, ale až v 19. století se město stalo taky centrem jeho zpracování a objevily se v něm první kamenické dílny. My se společně porozhlédneme po místních památkách, ale vydáme se taky do okolí, kde najdeme desítky opuštěných lomů. Lákají k návštěvě především rybáře, milovníky přírodního koupání a taky mineralogy. Zavítáme rovněž k vodopádům na Stříbrném potoce. Celá kaskáda je dlouhá přes sto metrů a podle pověsti ji bedlivě střeží vodník Milouš. Připomeneme si ovšem i samotné počátky města, které jsou spojeny s loupeživými rytíři z rodu Wüstehubů, kteří si tu ve 13. století postavili hrad Frýdberk.
Žulová
Tomáš Vítek
Spousta malých kluků sní o tom, že budou na velkých korábech brázdit moře. Ve Skaličce na Přerovsku si připomeneme jednoho, kterému se tenhle sen splnil. Jmenoval se Tomáš Vítek a na velkých lodích procestoval pořádný kus světa. Nejprve se ovšem stal strojním inženýrem a nějaký čas pracoval jako mechanik a zámečník ve strojírenském podniku. Chtěl rozumět velkým motorům. Pak se dostal do služeb Československé námořní plavby a dobýval dálky. Dotáhl to nakonec až na první strojního důstojníka. Na mořích a oceánech strávil devět let. Pak se pustil do stavby zaoceánských plavidel. Nejprve těch plujících pod naší vlajkou, pak pracoval i pro nadnárodní společnosti. Na svých cestách taky hodně fotil a točil filmy. A tak se v muzeu, které je mu ve Skaličce věnováno, můžeme toulat po světě i my.
