Reportáže v regionech
Jaroměřická kalvárie
Jaroměřická kalvárie láká poutníky už tři stovky let. V roce 1713 založil tradici tohohle poutního místa majitel zdejšího panství František Michal Šubíř, který tím chtěl poděkovat za záchranu své mladé ženy při porodu. Ještě předtím, někdy na počátku druhé poloviny 17. století, tu ale místní postavili kříž, který měl vyhánět zdejšího zlého ducha Kadrmana. Ten řádil vždycky, když se v jeho blízkosti octl nějaký pocestný. Tak to alespoň říká pověst o něm. My se ale budeme věnovat i architektonickým skvostům. Kostel Povýšení sv. Kříže je jednou z prvních ukázek radikálního baroka na Moravě. Bohužel ale historické prameny tají jeho stavitele. Jedním z těch, kteří mohli stát u jeho zrodu, je podle všeho slavný Jan Blažej Santini. Prohlédneme si i tři kaple na nádvoří areálu a prozradíme, k čemu sloužily.
Jaroměřická kalvárie
Perníkářské formy
Perník patří k oblíbeným pochoutkám už po staletí, první zmínky o něm u nás bychom našli už ve 14. století. A celkem záhy začali pro výrobu používat vyřezávané dřevěné formy. Řezbáři, kteří je uměli tvořit, patřili k váženým řemeslníkům. Jedním z těch, kteří tohle řemeslo udržují při životě, patří Oldřich Kvapil z Hořic. Dozvíme se od něj, že nejlěpe se mu pracuje s hrušňovým dřevem, které je tvrdé a odolné, což je dost důležité. Pan Kvapil za léta vytvořil už zhruba tisícovku forem, nejprve se inspiroval starými vzory, pak začal vymýšlet vlastní. Prozradí nám také to, jaké motivy používali jeho předchůdci. Do své dílny nás nechá nahlédnout i mistr perníkář Aleš Vostřez, který se také do vyřezávání forem pustil. Ukáže nám své nejunikátnější kousky. Pokud byste práci obou pánů chtěli vidět na vlastní oči, poradíme vám, kde máte možnost.
Perníkářské formy
Výrobce kuší
Vystřelit si aspoň jednou z kuše, to je nespíš přání každého pořádného kluka a možná i mnohých příslušnic něžnějšího pohlaví. Františkovi Keprtovi ale tyhle zbraně učarovaly natolik, že se rozhodl věnovat výrobě replik gotických a čínských. Při návštěvě u něj se dozvíme, že používá jasanové a lipové dřevo, prozradí nám, jak celý výrobní proces probíhá a co je při něm důležité. Zavede nás také do historie kuší. Věděli jste například, že jednuchého předchůdce kuše měl člověk k dispozici už před devíti tisícovkami let a že v té dnešní podobě se narodily v Číně ještě před naším letopočtem. Pokud vás zajímá, jak a kdy se dostaly do Evropy, kdy začaly být používány v armádách a také třeba různé zajímavosti z výroby, pak se můžete těšit.
Výrobce kuší
Lichnice
V místech, kudy vedla stará středověká cesta spojující Prahu s Olomoucí, vyrostl ve 13. století hrad Lichtenburk. Dnes byste ho ovšem v mapách hledali marně, a to ne proto, že by ho zničila nepřátelská vojska nebo zub času, ale proto, že jeho jméno bylo časem počeštěno na Lichnici. Jejího strategického umístění si nejspíš povšiml už král Jan Lucemburský, který ji koupil od tehdejších majitelů. V dalších časech pak bývala věnným hradem českých královen a Karel IV. ji dokonce ve svém zákoníku Majestas Carolina zahrnul mezi hrady, které nesměly být prodány, darovány ani zastaveny a musely zůstat součástí královského majetku. Dnešních časů se dočkala jen zřícenina, která ale stále připomíná, že tu kdysi stávalo velmi majestátní sídlo.
Lichnice
Divoká Orlice
Loni jsme společně pluli po Tiché Orlici a aby to její divočejší kolegyni nebylo líto, vyrazíme teď společně na Divokou Orlici. Ta pramení za našimi hranici, u polských sousedů, pak chvíli tvoří společnou hranici a u Zemské brány se definitivně stáčí do Čech. My ji chvilku budeme doprovázet. Nejprve si přitom prohlédneme starý kamenný most postavený na samém počátku minulého století italskými staviteli, kteří u nás hloubili železniční tunely. Pak se zastavíme u pašerácké lávky, na které bylo hodně živo třeba v období po první světové válce a také v Klášterci. Obdivovat budeme jeden z nejstarších kostelů v Čechách, který je zároveň jednou z nejvýznamnějších památek středověké architektury v Královéhradeckém kraji a také další unikát – nejstarší a nejmohutnější strom východních Čech.