Reportáže v regionech
Mariánská Hora
Na svatodušní pondělí se už od osmnáctého století scházeli poutníci na Mariánské Hoře u Lanškrouna. Vyráželi odsud na desetidenní cestu do Mariazell v Horním Štýrsku. Tam slavili tělo a krev Páně a zase se vydali na pouť zpět. U zrodu poutní tradice Mariánské Hory stál radní a hospodský František Čípa, který prý viděl několikrát nad místem ozářenou oblohu, a tak tam nechal postavit honosný kříž. Od roku 1846 vodil poutníky do Mariazell zbožný Leopold Fiala, který se časem na Mariánskou Horu přestěhoval a vlastníma rukama se pustil do budování kapličky a později i kostela. V něm můžeme vidět i obraz připomínající zázračnou událost, která se v těchto místech stala. Když Antonín Keprta vezl mlýnské kameny, celý náklad na něho spadl. Prosil Pannu Marii o šťastnou hodinku smrti. Panna Maria se zjevila, nadzvihla vůz a on vyvázl zdravý.
Mariánská Hora
Kavárny a cukrárny
Je libo dobrou kávičku, sladký zákusek či voňavé bonbóny zvané fialky? Pokud ano, přijměte naše pozvání na výstavu na pardubickém zámku. Zavítáme tu i do historie. Dozvíme se, kdy se u nás stala oblíbeným nápojem káva, kde u nás vznikla první kavárna i to, že právě do kaváren chodili především muži, hlavně různí literáti a jiní umělci. Dámy zase rády navštěvovaly cukrárny. První byla v Pardubicích otevřena v osmdesátých letech devatenáctého století. Opravdový rozkvět pak kavárny i cukrárny čekal v období první republiky. Výstava podráždí naše chuťové buňky, najdete na ní totiž ukázky krásných dortů i cukroví. A zavítáme do dílny, kde to voní po fialkách. Máme samozřejmě na mysli známé bonbóny, které prý milovala i císařovna Sissi.
Kavárny a cukrárny
Na běžkách okolo Červené Vody
Pro všechny, kteří si ještě chtějí užít zimy, jsme nachystali výlet k Červenovodskému sedlu, na pomezí Čech a Moravy, rozhraní Orlických hor a Jeseníků. Právě ze sedla se vydáme na cestu směrem k Suchému vrchu, na kterém už v roce 1928 vyrostla Kramářova chata. Jméno dostala pro prvorepublikovém předsedovi vlády, který sem také zavítal. A v knize hostů je zapsán i další vzácný – prezident Beneš. K chatě patří také vodárenská věž. Můžete vystoupat nahoru a porozhlédnout se po kraji. Když budete mít štěstí, můžete prý dohlédnout až ke Sněžce. Další naší zastávkou bude Křížová hora, která už od 17. století bývala významným poutním místem. Po druhé světové válce tu bylo pusto a život sem vrátila až před pár lety nová rozhledna. A pokud byste chtěli vědět, odkud pochází název Červená Voda, prozradíme vám i to.
Na běžkách okolo Červené Vody
Brandýs nad Orlicí
Zimní krajinou se vypravíme ke zřícenině hradu Brandýs nad Orlicí. Býval jedním z nejmohutnějších u nás, vystavět ho nechal už ve třináctém století Jindřich z Brandýsa. K jeho nejznámějším obyvatelům ale patřil loupeživý rytíř Oldřich z Brandýsa, který se svými lapky vyjížděl do kraje a plenil. Po bitvě na Bílé hoře tu pobýval Bohuš Kostka z Postupic, kterému právě brandýský hrad zůstal jako jediný majetek po porážce stavovského povstání. Nejspíš proto se pustil do jeho renesanční přestavby. Zajímavé je ale i město pod hradem. Zdejším nejslavnějším rodákem byl Karel starší ze Žerotína, který poskytl v době pobělohorské azyl osmadvaceti českým bratřím. Takže tu nějaký čas žil i Jan Amos Komenský a dokonce tu napsal své nejslavnější dílo labyrint světa a ráj srdce. A taky tady potkal svou druhou ženu.
Brandýs nad Orlicí
Masopust ve Včelákově
Masopustní období tvrvá od Tří králů do Popeleční středy. Pak přichází čas předvelikonočního půstu. Ten ale dnes nechme stranou, tentokrát si užijeme pravého masopustního veselí. V některých obcích si veselice dodnes dochovaly podobu z časů našich předků. My se přidáme k zábavě ve Včelákově na Vysočině. Už ráno se v hospodě scházejí maškary, některé se přímo na místě teprve oblékají a upravují. Dřív se sice jejich průvodů směli zúčastnit jen muži, dnes se přidávají i ženy a děti, ale hlavní masky zůstávají v podstatě stejné. A každá má při masopustní obchůzce svůj úkol. Když průvod obejde všechna stavení, přijde na řadu finále, tradiční obřad porážení Kobylky. A pak už se všichni veselí a hodují. Připomeneme si i dobroty, které k téhle slávě patří. Z těch nejtradičnějších určitě nesmíme zapomenout na koblihy, které se prý narodily už ve čtrnáctém století.