Reportáže v regionech
Okolí Sečské přehrady
Všechny milovníky přírody i zajímavých památek pozveme na putování kolem Sečské přehrady. Tohle dílo patří k nejnavštěvovanějším místům Železných hor. My se tentokrát ale víc než o samotnou stavbu budeme zajímat o její okolí. Odstartujeme v Seči, kde stojí za prohlédnutí například pozdně renesanční kostel svatého Vavřince na náměstí. V nedaleké Horní vsi se zase zastavíme u zbytků židovského hřbitova přímo na břehu přehrady. Pak popojedeme do Klokočova, kde určitě nepřehlédneme mohutnou lípu. Kmen stromu, jehož stáří se odhaduje zhruba na tisícovku let, prý dokáže obejmout jen 13 urostlých dospělých chlapů. A neošidíme vás o pohled na zříceniny svou hradů, které se tyčí přímo nad vodním dílem a ani o výhled do kraje.
Okolí Sečské přehrady
Nové Hrady
Zámku Nové Hrady se říká české Versailles. Na jeho místě původně stával hrad, nejprve renesanční, později barokní. V 18. století ho nový pán zboural a nechal si postavit modernější sídlo. Současní majitelé se snaží co nejvíc připomínat staré zámecké časy. Z původního vybavení se sice nedochovalo nic, ale přesto v jednotlivých komnatách mohou návštěvníci obdivovat vzácné kousky mobiliáře. Srdcem zámku je první patro, které taky obývají dnešní zámečtí páni. Vedle interiérů si pozornost zaslouží i místní zahrady. V nich vás čekají nejen květinové a zeleninové záhony, ale taky rokoková část s fontánami a broderiemi, rozárium a přírodní labyrint. A zatímco se společně budeme procházet krásnou zelení, nabídneme vám ještě pozvání do zdejšího muzea cyklistiky.
Nové Hrady
Nové Hrady
Zámku Nové Hrady se říká české Versailles. Na jeho místě původně stával hrad, nejprve renesanční, později barokní. V 18. století ho nový pán zboural a nechal si postavit modernější sídlo. Současní majitelé se snaží co nejvíc připomínat staré zámecké časy. Z původního vybavení se sice nedochovalo nic, ale přesto v jednotlivých komnatách mohou návštěvníci obdivovat vzácné kousky mobiliáře. Srdcem zámku je první patro, které taky obývají dnešní zámečtí páni. Vedle interiérů si pozornost zaslouží i místní zahrady. V nich vás čekají nejen květinové a zeleninové záhony, ale taky rokoková část s fontánami a broderiemi, rozárium a přírodní labyrint. A zatímco se společně budeme procházet krásnou zelení, nabídneme vám ještě pozvání do zdejšího muzea cyklistiky.
Nové Hrady
Výroba řehtaček
Rachotivý zvuk řehtaček, hrkaček a klapaček zná asi každý z nás. Řehtačkami zaháněli už naši dávní předkové démony od svých polí, později se pak dočkaly spojení s křesťanskými svátky jara. Na Zelený čtvrtek umlkaly v kostelech zvony a místo nich obíhali vesnice kluci s řehtačkami a hlásily čas ranní bohoslužby, poledne i klekání. Tahle jejich služba trvala až do Bílé soboty a odměnou jim byla koleda. Obcházeli vesnici a domů si odnášeli jídlo a dokonce taky peníze. Jejich obchůzkám se říkalo Vodění Jidáše. Tahle tradice se dochovala v řadě míst Pardubického kraje a my vám prozradíme, jak takový Jidáš vypadá a nahlédneme taky do dílny, kde se řehtačky dodnes vyrábějí. Najdeme ji v Dědové, kde se dřevo měnilo v hračky a podobné předměty už v 19. století.
Výroba řehtaček
Muzeum technických hraček
Staré hračky z časů babiček a dědečků možná někdo z vás našel mezi poklady doma na půdě, ale sotva jich bylo tolik, kolik si jich můžeme prohlédnout na výstavě na pardubickém zámku. Nevšední zážitek všem milovníkům hraček i časů minulých připravilo kočovné a virtuální Muzeum technických hraček založené dvěma sběrateli. Nejstarší exponáty spatřily světlo světa už v 18. století. A tak nás kromě jiného bude zajímat, kde se takové vzácnosti dají najít a co je potřeba udělat pro to, aby mohly dělat radost návštěvníkům výstavy. Michal Widenský je nejen sběratelem, ale taky opravářem a prozradí nám i to, jak se ke svému koníčku dostal a co stálo na začátku jeho sběratelské kariéry. A samozřejmě se budeme kochat vystavenými hračkami i hrami.
Kouzlu starých hraček z naší reportáže propadne snad každý, kdo v těchto dnech do výstavních prostor gotického sálu na pardubickém zámku třeba jen náhodně „zabloudí“. Má-li pak stejně jako my navíc štěstí a průvodcem jejich historií se mu stane sám Michal Widenský, je o nezapomenutelný zážitek předem postaráno. Sympatický sběratel totiž o každém unikátním kousku dokáže dopodrobna a především zajímavě povídat doslova celé hodiny. Přidá-li pak navíc nějakou tu praktickou ukázku, s otevřenou pusou kolikrát zírají nejen děti. Takže opět litujeme že jsme v reportáži samotné ani tentokrát nemohli ukázat vše, co jsme chtěli.
Kamerou jsme tak jen doslova přelétli například vitrínu věnovanou Janu Kašparovi a jeho Blériotu XI, jehož kopii Michal Widenský speciálně pro tuto výstavu vyrobil.
Ukázat se na obrazovce nemělo štěstí ani bezpočet stavebnic a skládanek, které v době vzniku sloužily jako školní pomůcky. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že „měly za úkol rozvíjet důvtip, kombinační schopnosti, jemnou motoriku a obrazotvornost dětí.“
Zajímavá je i historie dnes celosvětového fenoménu zvaným puzzle: „První zmínky o podobném typu skládanek pocházejí ze starověké Číny. V novodobé historii byla poprvé vyrobena v Anglii roku 1760. Opět jako školní pomůcka. Pro výuku zeměpisu ji navrhl londýnský rytec a kreslíř map John Spilsbury. Puzzle v dnešní podobě společenské zábavy se rozšířilo v druhé polovině 19. století s vynálezem lupénkové pily. Na obdobném principu skládání dílků různých tvarů a barev jsou založeny v 19. století oblíbené hry, které inspirovaly k vytvoření mnoha dalších obdobných skládanek a hlavolamů pro zábavu dětí i dospělých.“
Na samostatný pořad by pak zcela jistě vydala i historie především obrazově atraktivní části výstavy, nazvaná Laterna magika. „Do módy přišla v druhé polovině 19. století, následovaná kinematografem. To je však téma na další dlouhé povídání… Takže, prostě a jednoduše řečeno: To musíte vidět!