Reportáže v regionech
Výroba řehtaček
Rachotivý zvuk řehtaček, hrkaček a klapaček zná asi každý z nás. Řehtačkami zaháněli už naši dávní předkové démony od svých polí, později se pak dočkaly spojení s křesťanskými svátky jara. Na Zelený čtvrtek umlkaly v kostelech zvony a místo nich obíhali vesnice kluci s řehtačkami a hlásily čas ranní bohoslužby, poledne i klekání. Tahle jejich služba trvala až do Bílé soboty a odměnou jim byla koleda. Obcházeli vesnici a domů si odnášeli jídlo a dokonce taky peníze. Jejich obchůzkám se říkalo Vodění Jidáše. Tahle tradice se dochovala v řadě míst Pardubického kraje a my vám prozradíme, jak takový Jidáš vypadá a nahlédneme taky do dílny, kde se řehtačky dodnes vyrábějí. Najdeme ji v Dědové, kde se dřevo měnilo v hračky a podobné předměty už v 19. století.
Výroba řehtaček
Muzeum technických hraček
Staré hračky z časů babiček a dědečků možná někdo z vás našel mezi poklady doma na půdě, ale sotva jich bylo tolik, kolik si jich můžeme prohlédnout na výstavě na pardubickém zámku. Nevšední zážitek všem milovníkům hraček i časů minulých připravilo kočovné a virtuální Muzeum technických hraček založené dvěma sběrateli. Nejstarší exponáty spatřily světlo světa už v 18. století. A tak nás kromě jiného bude zajímat, kde se takové vzácnosti dají najít a co je potřeba udělat pro to, aby mohly dělat radost návštěvníkům výstavy. Michal Widenský je nejen sběratelem, ale taky opravářem a prozradí nám i to, jak se ke svému koníčku dostal a co stálo na začátku jeho sběratelské kariéry. A samozřejmě se budeme kochat vystavenými hračkami i hrami.
Kouzlu starých hraček z naší reportáže propadne snad každý, kdo v těchto dnech do výstavních prostor gotického sálu na pardubickém zámku třeba jen náhodně „zabloudí“. Má-li pak stejně jako my navíc štěstí a průvodcem jejich historií se mu stane sám Michal Widenský, je o nezapomenutelný zážitek předem postaráno. Sympatický sběratel totiž o každém unikátním kousku dokáže dopodrobna a především zajímavě povídat doslova celé hodiny. Přidá-li pak navíc nějakou tu praktickou ukázku, s otevřenou pusou kolikrát zírají nejen děti. Takže opět litujeme že jsme v reportáži samotné ani tentokrát nemohli ukázat vše, co jsme chtěli.
Kamerou jsme tak jen doslova přelétli například vitrínu věnovanou Janu Kašparovi a jeho Blériotu XI, jehož kopii Michal Widenský speciálně pro tuto výstavu vyrobil.
Ukázat se na obrazovce nemělo štěstí ani bezpočet stavebnic a skládanek, které v době vzniku sloužily jako školní pomůcky. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že „měly za úkol rozvíjet důvtip, kombinační schopnosti, jemnou motoriku a obrazotvornost dětí.“
Zajímavá je i historie dnes celosvětového fenoménu zvaným puzzle: „První zmínky o podobném typu skládanek pocházejí ze starověké Číny. V novodobé historii byla poprvé vyrobena v Anglii roku 1760. Opět jako školní pomůcka. Pro výuku zeměpisu ji navrhl londýnský rytec a kreslíř map John Spilsbury. Puzzle v dnešní podobě společenské zábavy se rozšířilo v druhé polovině 19. století s vynálezem lupénkové pily. Na obdobném principu skládání dílků různých tvarů a barev jsou založeny v 19. století oblíbené hry, které inspirovaly k vytvoření mnoha dalších obdobných skládanek a hlavolamů pro zábavu dětí i dospělých.“
Na samostatný pořad by pak zcela jistě vydala i historie především obrazově atraktivní části výstavy, nazvaná Laterna magika. „Do módy přišla v druhé polovině 19. století, následovaná kinematografem. To je však téma na další dlouhé povídání… Takže, prostě a jednoduše řečeno: To musíte vidět!
Muzeum technických hraček
Luže
Město Luže na Chrudimsku bývalo ve středověku významným centrem obchodu, řemesel i zemědělství pro široké okolí. O jeho tehdejším rozmachu vydává i po staletích svědectví řada zajímavých pamětihodností. Nabídneme vám například zastavení u radnice, která připomíná dobu zdejšího vládnutí rodu Slavatů nebo u synagogy z konce 18. století. Ta pro změnu připomíná, že město mívalo i poměrně početnou židovskou obec. Nepřehlédnutelnou pamětihodností je poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie Pomocné. Prohlédneme si kapličky, které vedly poutníky i obraz Panny Marie Pomocné, který patřil zakladatelce kostela Marii Maxmiliáně hraběnce ze Žďáru. Bohužel se ale dostavby chrámu nedožila. Naše putování pak zakončíme u zříceniny hradu Košumberka.
Luže
Keltové na Chrudimsku
Na našem území najdeme několik míst, která nám připomínají dobu keltských obyvatel. Většina z nich je na jihu nebo ve středu Čech. Jedno oppidum najdeme ale taky na Chrudimsku, konkrétně v Hradišti. Spoustu zajímavostí o časech více než dva tisíce let minulých se ale dozvíme i na zámku v nedalekých Nasavrkách. V tamní expozici se nemusíme jen dívat, spoustu věcí si smíme vyzkoušet. Tak například mletí obilí. Keltové ovšem taky milovali různé ozdoby, takže se přiučíme i v oboru výroba šperků. A pak se můžeme vydat na naučnou stezku po stopách Keltů. Na ní se dozvíme další zajímavosti o jejich životě. Třeba to, jak se oblékali nebo jak vyráběli mince. A naše putování skončíme v samotném Hradišti a bude nás zajímat, jak vlastně keltské sídliště vypadalo v době, kdy sloužilo každodennímu životu.
Po stopách Keltů
Vraclav
Vraclav je dnes nepříliš známou obcí nedaleko Vysokého Mýta. V minulosti se tu ovšem děly významné historické události a sjížděli se sem významní hosté. Podél řeky Trstenice tudy vedla obchodní stezka, po které putovalo zboží i do Orientu. Možná právě proto tu za času knížete Vratislava II., pozdějšího českého krále Vratislava I. vyrostlo velké hradiště. A na něm obvinil přemyslovský kníže Svatopluk svého zástupce Mutinu z rodu Vršovců ze zrady, čímž odstartovalo vyvražďování rodu Vršovců. O pár století se Vraclav proslavila méně pochmurně. Zdejšímu prameni začaly být připisovány léčivé účinky, přicházeli sem poutníci a později taky přijížděli lázeňští hosté. Projdeme si společně vzpomínky na staré časy, k nimž patří kupříkladu kostel sv. Mikuláše.