Reportáže v regionech
Chlumec nad Cidlinou
Ať už přijíždíte k městu Chlumec nad Cidlinou z jakékoliv světové strany, uvítá vás silueta zámku Karlova Koruna. Malebný barokní zámek už po tři staletí neodmyslitelně patří k panoramatu města na břehu řeky Cidliny. Stejně tak je se životem města spjat i rod Kinských.
Karlova Koruna, k jeho stavbě přizval hrabě František Ferdinand Kinský, vynikající umělce své doby, italského architekta Giovanni Santiniho Aichela a pražského stavitele Františka Maxmiliána Kaňku.
Stavba se uskutečnila v letech 1721–1723. Na počest návštěvy císaře Karla VI. byl zámek pojmenován Karlova Koruna.
Zámek nese typické prvky Santiniho osobitosti a geniality. Ke středovému válci o dvou patrech připojil tři jednopatrová křídla čtvercového půdorysu. V severní části mezi křídla vsunul Santini otevřené schodiště k prvnímu patru, zepředu kryté vyzděným pláštěm se třemi vchody.
Dokonalá centrální kompozice je patrná již z umístění zámku do krajiny a to ještě bylo zdůrazněno třemi alejemi ke třem branám parku.
Nedostatek prostorů v zámku vedl ke výstavbě hospodářských budov v jeho okolí – Tereziánský trakt a Liechteinský trakt. Na počátku 19. století vystavěl stavitel Koch empírovou oranžerii.
Chlumec a Kinští jsou pevně spjati se slavnou tradicí honů a chovem koní. Lov zvěře patřil k nejoblíbenějším radovánkám šlechty.
Velký význam měl titul nejvyššího lovčího Českého království, jehož majitel se zodpovídal za stavy zvěře na královských panstvích a dohlížel na přípravy štvanic s královskou účastí.
V této funkci se často setkáváme se jménem Kinských – neboť chlumecké panství společně s panstvím pardubickým a poděbradským tvořilo obrovské území vhodné pro honitbu.
Po roce 1948 byl zámek v držení Československého státu. A byla zde vybudována expozice Baroko v Čechách, kterou zaštiťovala Národní galerie.
V roce 1992 došlo k restituci a majetek se navrátil do rukou původních majitelů – rodině Kinských.
Expozice Národní galerie byla nahrazena novou, interiérovou zámeckou expozicí, která se týká dějin rodu Kinských a chovu koní na Chlumci.
Chlumec nad Cidlinou
Kamenická škola
V roce 1883 podalo hořické zastupitelstvo vídeňskému c. k. ministerstvu kultury a vyučování oficiální žádost o zřízení odborné školy kamenické a sochařské. O rok později pak vznikla pruská škola evropského významu i tradice.
Ta řemesla tady měla velkou tradici a tímhle krokem byla povýšena na studijní obory, přednášeli tady dokonce největší odborníci i kumštýři. Hořický pískovec je kvalitní a pro tyhle účely víc než vhodný.
Město se může pochlubit prací studentů i učitelů skoro na každém kroku, a to i v širokém okolí. Nepřehlédnutelný je skoro patnáctimetrový hřbitovní portál, který vytvořili žáci a jejich učitelé.
Za zmínku určitě stojí i to, že v polovině 19. století sochař Levý se svou Trůnící madonou se dopustil velkého společenského prohřešku, a to přímo na papeži. Uslyšíte sami, co udělal.
Kamenická škola
Červená hora
Nedělní putování odstartujeme na nejvyšším místě celého Opavska, vrcholu Červeného hory. Mluvit budeme ale i o meteorologické stanici nebo generálu Laudonovi a bitvě u Guntramovic.
Pozveme vás i do památníku. „Meteorologická stanice Červená je nejodlehlejší stanicí v celé síti meteorologických stanic a podle mě je i nejkrásnější. Je původní, zachovalá. Už za války tady byla naváděcí stanice pro Luftwaffe, měla krycí název Wheaterstation. V roce 1952 tady byla postavena tato budova,“ říká pozorovatel Daniel Říčan.
Modrá značka vede z obce Guntramovice údolím říčky Budišovky. Půjdeme-li však dál po cestě a za lesem odbočíme vlevo po polní cestě, přijdeme k zajímavému památníku Cesty česko-německého porozumění na místě bojiště z doby prusko-rakouských válek.
Cesta vás dál zavede ke Zlaté lípě, pod kterou dle pověsti odpočíval generál Laudon, zde narazíme na modrou značku. Od lípy vede neznačený chodník (přibližně dál ve směru příchodu) ke kráteru sopky.
Červená hora 749 m n. m. je osamoceným stratovulkánem. Nepočítá se přímo do soustavy Jesenických sopek, ale svojí polohou je na směru zemské pukliny jako uvedené vrchy, také charakteristikou svého složení je s nimi totožná.
Zalesněný objekt hory nad Dvoreckou plošinou působí romanticky a její dobře vytvarovaný hřibovitý útvar uvnitř kráteru působí jako obelisk či pomník dávným bohům.
Po modré značce pak pokračujeme směrem k lesu, kolem meteorologické stanice na vrcholu Červené hory a zpět do Budišova nad Budišovkou.
Náš výlet po Červené hoře zakončíme u legendami opředené, „Zlaté lípy“. Možná je tady poklad, možná zachránila generála Laudona.
Červená hora
Sedloňov a Jarmila Haldová
V orlickohorském Sedloňově bydlí už přes třicet let paní Jarmila Haldová. Přestěhovala se sem z Prahy a inspirovala se životním stylem i tradicemi místních. Začala pracovat se dřevem a její postavičky, a nejen ony, jsou zdobeny krásnými sytými temperovými barvami.
Její tvorba si zavdala i s literárními nebo hudebními náměty, třeba s Prodanou nevěstou nebo Babičkou. Zaměřuje se i na betlémy. Má sto postaviček a stejné množství zvířátek.
Do dřevěného reliéfu vepsala i pověst vyprávějící o tom, jakže obec ke svému jménu přišla. Její výstava pak ukazuje i historii zimního sportu, hlavně lyžování. V naší reportáži vám ukážeme jen zlomek z celkové tvorby výtvarnice Jarmily Haldové, která o sobě dala vědět i kolekcí reliéfních dřevěných obrazů českých světců.
Obec Sedloňov je hodně spjata s činností šlechtického rodu Colloredo-Mansfeldů. I o tom se více dozvíte v naší reportáži.
Sedloňov a Jarmila Haldová
Hodinky Prim
Hodinky značky Prim. Dnes opět zažívají svůj návrat, při osobním setkání vám dnes dokážou vyrobit primky přesně podle vašich představ a požadavků. Vznikaly v Závodě Chronotechna v Novém Městě nad Metují od roku 1949 – tehdy jako tuzemská novinka náramkových hodinek. Kvalitní strojek se švýcarským mozkem – i tak se o nich mluvilo.
Kromě hodinek, které samozřejmě uvidíte, vás seznámíme i s jejich vášnivým sběratelem panem Liborem Hovorkou. Zná všechny typy, ví o nich snad všechno. Třeba i to, které že primky měly asi největší úspěch – model Sporty. Na ruce ho v boji s kanálem La Manche měl v roce 1971 i František Venclovský. S mořským vlkem – jachtařem Richardem Konkolským – zase tento model obeplul celou zeměkouli.