Reportáže v regionech
Kokotské rybníky
Severovýchodně od Plzně se rozkládá rozsáhlé polesí s rybniční soustavou pojmenovanou Kokotské rybníky. Nazvána byla podle středověké vsi Kokot, která ve středověku stávala v její blízkosti. Zatímco tu dnes připomínají drobné terénní nerovnosti, vodní plochy zůstaly a staly se domovem řady chráněných živočichů a rostlin. Od roku 2010 vede touhle krajinou devítikilometrová naučná stezka, po níž se vydáme i my. Naše putování odstartujeme v obci Dýšina, kde můžeme obdivovat řadu ukázek typické lidové architektury. Pak se osvěžíme u pramene, kterému se říká Čůráček, a vydáme se k Čertovu kameni. K němu se váže zajímavá pověst o sedlákovi a pekelníkovi. Naším cílem bude stará obec Bušovice.
Kokotské rybníky
Sběratelé krojů
V plzeňských ulicích můžete klidně narazit na dvojici oblečenou do kousků, z nichž mnohé pamatují časy rakousko-uherského mocnářství. Manželé Pickovi se do oděvů časů dávno minulých doslova zamilovali a díky sběratelské vášni pana Pavla a šikovným rukám paní Libuše se tyhle poklady dochovaly do současnosti. Paní domu měla ráda lidové kroje od mala. A časem je začala sbírat a renovovat. Její chloubou jsou piešťanské nebo chodské. Ale jako správná patriotka se zaměřuje hlavně na ty plzeňské. Jsou pro ně typické balonové rukávy na košilích, fěrtoch, sukně a taky spodničky, kterých se nosilo až pětadvacet. Přesněji od pěti do pětadvaceti. Když šla hospodyně do chléva, brala si jenom čtyři. A dozvíme se i to jak se podle kroje poznala vdaná žena od svobodné.
Sběratelé krojů
Adolf Loos
K zajímavým památkám západočeské metropole patří byty bohatých židovských rodin, kterým dal za první republiky podobu světoznámý architekt Adolf Loos. V časech, kterým vládla secese, prosazoval jednoduchý styl bez ozdob. Společně jsme si první veřejnosti zpřístupněné interiéry v Plzni už prohlédli a tentokrát nás čekají další dva. Adolfu Loosovi je svěřily rodiny Brummelových a Semlerových. Při procházce místnostmi si připomeneme i příběhy těch, kteří v nich žili. A dozvíme se mimo jiné taky to, proč v prostorách buď nenajdeme okna vůbec, anebo vyplněná neprůhledným sklem. Podle tvůrce interiérů se gentleman neměl kochat pohledem ven, ale luxusním vybavením svých komnat.
Adolf Loos
Bednáři
K tradičním řemeslům patří bednářské. Ale je taky jedním z ohrožených. Kupříkladu v plzeňském pivovaru pracovalo na počátku minulého století 150 bednářů. Jenže pak začaly místo sudů sloužit nerezové tanky a práce pro ně ubylo. Přesto i dnes v areálu dílnu vonící dřevem najdeme. Pánové v ní nám prozradí, co všechno obnáší údržba stovky sudů z ležáckých sklepů před dalším naplněním. A taky to, z čeho a jak si vaří smolu. Nebo které dřevo je nejvhodnější na výrobu nových sudů a kolik se ho na ty velké, v nichž pak zraje zdejší zlatavý mok, spotřebuje. Pracovní postup i receptura na vaření smoly se tady předávají z generace na generaci. Pánové navíc musí kromě práce se dřevem ovládat i základy kovářského řemesla, aby si dovedli poradit s obručemi.
Bednáři
Po proudu Berounky
Berounka patří k nejoblíbenějším cílům vodáků u nás, byť na řadě jejích kolegyň mají šanci zažít podstatně víc. My svou plavbu rozdělíme na dvě části. První etapu odstartujeme nedaleko soutoku Berounky se Střelou. Připomeneme si, jak řeka dovedla být v minulosti krutá a jakou škodu napáchaly v různých časech povodně. Ale víc se budeme věnovat zajímavým místům podél toku. Tím prvním, na které narazíme, bude Krašov. Hrad, který se nad břehem tyčil už ve 13. století. A v posledních letech zase ožívá. Vzácná památka na časy dávno minulé nás čeká i nedaleko obce Hlince. Kostel sv. Petra a Pavla patří k nejstarším svatostánkům na našem území. Milovníky pokladů pak jistě zaujme to, že nedaleko Zvíkovce, kus od břehu řeky, se kdysi našel největší u nás.
