Reportáže v regionech
Cinibulkova stezka
Kokořínsko je krajem hlubokých kaňonů zaříznutých do pískovcových plošin, četných skalních měst, pseudokrasových jeskyní a taky domovem vzácných rostlin i řady ohrožených druhů živočichů. I proto bylo vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí Kokořínsko – Máchův kraj. Krajina je protkaná hustou sítí turistických cest, které doplňuje několik naučných stezek. My se vydáme po té nazvané Cinibulkova. Okružní devítikilometrová trasa začíná a končí v městečku Mšeno. Zjistíme, jak přišla ke svému jménu a zavedeme vás mimo jiné k průsečné skále a taky ke skrýši, které se říká obraznice. Vysvětlíme i to, komu a kdy sloužila.
Cinibulkova stezka
Vltava pod Prahou
Teplé letní počasí láká k výletům k našim vodním plochám a tokům. Tedy pokud je v nich dostatek vody nebo pokud nejsou zaneřáděny sinicemi. Dnes jsme se rozhodli k výletu po takzvané dolní řece, tedy Vltavě pod Prahou. Doplujeme jejími vodami až k významné technické památce, k hořínskému zdymadlu ze začátku 20. století. Je účelnou i velmi zdobnou stavbou.
Vltava pod Prahou
Kokořínská lokálka
Milovníci výletů po kolejích si přijdou na své na Kokořínské lokálce. Společně se vydáme na cestu ze Mšena. Trať letos slaví své stodvacáté narozeniny. Kdysi po ní především putovala řepa do cukrovarů, sloužila ale i k přepravě cihel, uhlí nebo pošty. Krásnou krajinou rádi jezdili taky příznivci vandrů, proto se téhle trati taky říkalo trampská. Pak ale začala chátrat, vlaky po ní jezdily dvacetikilometrovou rychlostí a nakonec byl před dvěma lety provoz zastaven úplně. Dnes je tu ovšem znovu rušno a zájemci můžou navíc zavítat i do malého muzea na nádraží. Nechybějí v něm staré drezíny, ale vyrostla v něm rovněž stará dopravní kancelář s telegrafem, dálnopisem a k vidění je tu i celá řada nástrojů a nářadí i další vybavení, které dřív železničářům sloužilo.
Kokořínská lokálka
Pivovar
V Lobči si dopřejeme ochutnávku tekutého chlebíčku v tamním pivovaru. Jeho historie se začala psát už v 16. století, první písemná zmínka o něm pochází z roku 1586. Pivo se v něm vařilo až do druhé světové války, po ní ovšem areál dlouho chátral. Naštěstí pro něj se našla parta nadšenců, kteří se pustili do obnovy. Projdeme si staré prostory, uvidíme, jak se postupně mění a vrací se jim zašlý lesk. Nahlédneme třeba do původní varny, kterou zdobí mimo jiné staré fotografie i různé drobné artefakty, ale zajdeme rovněž do prostor, kde to už zase voní chmelem. Noví majitelé se totiž rozhodli oživit dlouhou tradici a po sedmdesátileté pauze obnovili výrobu oblíbeného pěnivého moku. Zatímco děti si v koutku pro ně vyhrazeném užijí zábavy, dospělí můžou ochutnat zdejší nápoj.
Pivovar
Dvořákova stezka
To, že se slavný hudební skladatel Antonín Dvořák narodil v Nelahozevsi, víme už ze školních lavic snad všichni. Jeho rodný dům, proměněný v památník, láká spoustu turistů z celého světa. My vás ale tentokrát zavedeme na stezku spojující Nelahozeves a Kralupy nad Vltavou. Vypráví se, že je to cesta, po níž malý Antonín běhával za svými příbuznými. Skutečnost je ale nejspíš trochu jiná. Podle historických záznamů v Kralupech žádné příbuzné neměl. Nicméně i tak dostala cesta, po které se projdeme, název Dvořákova stezka. A co nás na ní čeká? Krajina připomíná, že tu kdysi bývalo moře. Dnes nám procházku zpříjemní hučení Vltavy. To občas doplní houkání vlaků, pro které tu byly ve skále vyhloubeny tři tunely. A samozřejmě se zastavíme v už zmiňovaném památníku Antonína Dvořáka.