Reportáže v regionech
Provodov
Provodov na Zlínsku proslul hlavně jako poutní místo. Poutníci se sem už od osmnáctého století vydávali především k léčivému prameni, který vyvěrá ve Vodní kapličce u kostela Panny Marie Sněžné. Uzdravil prý stovky lidí, zejména ty, které trápil zrak, nohy nebo bolesti hlavy. Některé zázraky jsou zaznamenány i v knize kněze a prozaika Františka Millera. U provodovského kostela narazíte také na křížovou cestu. Je opravdu unikátní, více než polovina z jejích zastavení je totiž věnovaná obětem první světové války.
Obecní úřad v Provodově
Vizovické pečivo
Vánoční stromečky dřív často zdobívalo i vizovické pečivo. Z jednoduchého hlavně levného těsta vznikaly krásné figurky. První zmínky o tomhle pečivu pocházejí už z 13. století, ale podle všeho je jeho výroba pozůstatkem ještě starších pohanských zvyklostí obřadního pečiva. My zavítáme do Vizovic za Petrem Hábou, který převzal tradici výroby po své mamince. A o jeho výrobky je velký zájem nejen u nás. Kromě Jižní Ameriky se dostaly už do celého světa.
Vizovické pečivo
Vizovice
Vizovice jsou rájem všech milovníků destilátu ze švestek. A slivovice se značkou Rudolf Jelínek patří k těm nejznámějším. My navštívíme tzv. Distillary Land. Projdeme se továrnou, která svou současnou podobou záměrně připomíná třicátá léta minulého století. Tedy časy, kdy byl majitelem právě Rudolf Jelínek. Muž, který destiláty vyvážel i za oceán a který svým výrobkům propůjčil dokonce vlastní jméno. Nahlédneme do muzea a při prohlídce se zastavíme taky do provozu. Čeká nás tam například zařízení, kterému místní říkají mercedes mezi destilačními kolonami. A nezůstaneme vám samozřejmě dlužni ani informaci o tom, kdy se s výrobou pálenek a slivovice ve Vizovicích začalo.
Vizovice
Hrad Broumov
Hrad Brumov na pomezí Moravy a Slovenska v Bílých Karpatech vybudoval jako zeměpanský opěrný bod proti uherské hranici olomoucký biskup Bruno ze Schaumburku po kumánských válkách v 50. letech 13. století. Byl vystavěn na horském výběžku, který souvisel s okolím jen úzkou šíjí.
Hrad tvořil palác s mohutnou věží, která se dodnes dochovala (jako rohová věž) spolu s plášťovou zdí. Od počátku měl významnou strategickou funkci, neboť byl jedním z nejstarších hradů na tehdejším moravsko-uherském pomezí. V letech 1256-1273 jej držel Smil z Obřan. V letech 1294-1303 byl jeho purkrabím Oldřich z Hradce, správce tzv. lucké provincie. Na svou dobu mohutný hrad byl nejen střediskem panství, ale i uvedené provincie. K hradu náleželo několik manství. Počátkem 15. století tu sídlil Boček mladší z Kunštátu. Pevnost hradu se prokázala v husitských válkách, kdy ho několikrát marně obléhal Zikmund i olomoucký biskup Jan XII. Železný, neboť Boček byl nakloněn husitům.
V druhé polovině 15. století byl hrad v zástavě Cimburků a velmi utrpěl začesko-uherských válek, když se jej v roce 1486 zmocnil uherský král Matyáš. Díky archeologickému průzkumu doktora Jiřího Kohoutka byl tento hrad otevřen a zpřístupněn veřejnosti a v současné době nabízí ve svých expozicích ve sklepních prostorech informace o historii hradu a místa a zároveň máme pro návštěvníky hradu přichystáno několik malých překvapení. Hrad projdeme s jeho správcem Miroslavem Obadalem.
Hrad Brumov
Hrad Lukov
Tento hrad se poprvé připomíná v roce 1332, kdy patřil pánům ze Šternberka, kteří jej vlastnili až do roku 1516. Ve 14. století měl hrad vlastní jádro tvořené hradním palácem, k němuž na jihu přiléhala hradní věž, připomínající věž hradu Buchlova.
Věž střežila přístupovou trasu. Severní stranu chránila hradební zeď. Na konci 14. století byl hrad rozšířen o neobyčejně rozsáhlé předhradí, zpevněné nárožními věžemi, z nichž jedna – Svatojánská – se zachovala dodnes.
Podle pověsti došlo kdysi na hradě Lukově k neštěstí, když malému synkovi hradního pána urazilo při hře těžké víko truhlice hlavu. Zlobou zaslepený otec přikládal vinu manželce, která synka nedokázala uhlídat, a proto ji srazil ze skalního útesu. Od té doby se tu aktéři této tragédie zjevují: v blízkosti skály žena vedoucí bělouše, ve zříceninách rytíř v bílém šatě a bezhlavý hoch se znamením zlaté podkovy na prsou.
Hrad od 18. století postupně chátral a nebýt nadšenců ze Spolku přátel hradu Lukova, nejspíše by upadl v zapomnění nadobro. Dnes je díky nim jedním z lákadel k návštěvě okolí Zlína a nedávno tu dokonce otevřeli další z návštěvnických okruhů.