Reportáže v regionech
Fulnecké krajkářky
První zmínku o ní bychom našli v 15. století v Itálii, kam ji zřejmě přinesli benátští kupci z Orientu. Mluvíme o krajce. Její výrobě se věnovaly hlavně šlechtičny, ale taky třeba jeptišky v klášterech. Zpočátku bývala luxusní ozdobou oděvů movitých lidí. Nejprve se vyšívala jehlou, ale postupně se objevovaly nové techniky. Jednou z nich bylo paličkování, které se později stalo i zdrojem obživy chudých lidí. U nás bychom tradici našli například na Orlickoústecku. My se ale za paličkovanou krásou vypravíme na sever Moravy, do Fulneku. Paličkování se tu věnuje několik žen, které vytvořily Klub paličkování ve Fulneku a zabydlely se v prostorách honosného Knurova paláce z 18. století. Prozradí nám, s kolika paličkami se běžně pracuje, a předvedou, jak se dá tradiční technika stále pozměňovat a obohacovat.
Fulnecké krajkářky
Velikonoční palmy
Pomlázku, jarní květiny, to všechno si s Velikonocemi spojuje většina z nás. Ve městě Příbor ale k svátkům jara neodmyslitelně patří palmy. Tedy jejich napodobeniny. Předci dnešních obyvatel si palmami, průvodem s nimi a také jejich svěcením připomínali vítání Krista v Jeruzalémě. V sedmdesátých letech minulého století byla neobvyklá tradice přerušena, ale přede několika lety ji místní zase obnovili. Palmy se začnou vyrábět už několik týdnů před svátky z lískových nebo vrbových prutů, zdobí je řetězy a věnce z větviček tújí, papírové květy a barevné stuhy. Na Květnou neděli pak s palmami obchází průvod kostel. A čeká je také svěcení. Palmičky si lidé vyráběly i pro své domovy a také si je nechávali posvětit. A pak je třeba i rozebírali a kousky nechávali pro štěstí.
Velikonoční palmy
Výrobky z chorošů
Umíte si představit klobouk z choroše nebo střevíce z lýka? Už asi sotva, ale pro naše předky byly přírodní materiály základní surovinou. Klíčovou roli hrály stromy, kořeny posloužily pro výrobu koše, kůra oak zase nejen na přístřešky, ale také na nádoby nebo tašky. A z chorošů, známých hub rostoucích právě na stromech, se dala taky vyrobit spousta věcí. Věřili byste tomu, že třeba i pokrývky hlavy, které v horku příjemně chladily a v zimě dovedly zahřát? Tohle všechno a k tomu další zajímavosti nabízejí na neobvyklé výstavě v muzeu v Příboře. Dozvíme se tam, co všechno uměli v přírodě lidé zpracovat a prohlédneme si hodně staré a vzácné exponáty. Čekají nás pochopitelně také střevíce z lýka. Ty, vyrobené pastevci v Beskydech před nějakým stoletím, ale také rekonstrukce takových, které byly vytvořeny před deseti tisíci lety.
Výrobky z chorošů
Kopřivnice
Kopřivnická automobilka je známá daleko za hranicemi naší země. Tatrovky už brázdí silnice i terény po celém světě víc než stovku let. První vůz, který kopřivnická automobilka vyrobila dostal jméno Prezident. Proč? Podle prezidenta rakouského autoklubu, kterému byl předán na světové výstavě ve Vídni. První sériový vůz se začal vyrábět v roce 1923 a byl označován Tatra 11. Byl to průlomový model v historii továrny. Modelů pak světlo světa spatřila ještě celá řada, v Tatře 70 jezdíval například prezident Edvard Beneš, v Tatře 80 pak zase T. G. Masaryk. Nejslavnější Tatrovkou je ale asi ta, která má za názvem číslo 603 a kterou nejspíš všichni známe jednoduše jako „šestsettrojku“. Zapomenout ovšem nesmíme ani na náklaďáky, závoďáky nebo vojenská auta. To vše uvidíme v muzeu v Kopřivnici.
Kopřivnice
Lašské muzeum Kopřivnice
Do Kopřivnice se vypravíme za historií výroby, která slavila úspěchy nejen u nás. Nenechte se zmýlit, řeč tentokrát opravdu nebude o Tatrovce. Zabrousíme ještě dál do historie. V roce 1811 se tu Jan Raška pustil do výroby keramiky. Velmi záhy začaly výrobky z jeho továrny dobývat nejen domácnosti prostých lidí, ale získaly si oblibu i v zámožných rodinách. Mohlo by se zdát, že konec slavných časů přinesl nástup porcelánu, který keramiku válcoval. Ale Raškovi zareagovali velmi pohotově a pustili se do výroby kachlových kamen, o které byl zájem až ve Vídni. Pece v továrně definitivně vyhasly v šedesátých letech minulého století, ale díky expozici Lašského muzea si můžeme krásu sortimentu připomenout i dnes.