Reportáže v regionech
Žarošice
Žarošice – obec nedaleko jihomoravského Kyjova – udělají tečku nedělnímu toulání s kamerou. O městečku jste možná nikdy neslyšeli, a to i přesto, že tady mají opravdu prazvláštní a dost originální muzeum. Muzeum, pro něž se těžko hledá označení.
Je to muzeum, které shromažďuje všechno, co má něco společného se životem v Žarošicích. Najdete tady celkem šest stálých expozic, které mapují různé oblasti života na venkově – vystavované předměty ale musejí splňovat jednu podmínku: všechny musejí pocházet ze Žarošic.
I když jedna výjimka se přece jen najde – co by to bylo za jihomoravské muzeum, kdyby v něm chyběl lis na víno. Ten zdejší je z dubového dřeva a našel se v Archlebově, ale ten je vzdálen bratru jen dva kilometry od Žarošic.
Žarošice
Kyjovské údolí
Kyjovské údolí Českého Švýcarska, kde nedělní výlet zakončíme, je pro někoho tím nejzajímavějším, co tahle lokalita může nabídnout. Je to nádherný kus přírody, čistá řeka obklopená pískovcovými sloupy, vysoké smrky, divoce rostoucí mechy a spousta sytě zelené uklidňující barvy.
V Českém Švýcarsku se nabízí pohádkové skalní útvary, lesy, údolí řek. Navštívit můžete i nejníže položenou obci na našem území – Hřensko, které se stalo pomyslnou vstupní branou do Českého Švýcarska. A co teprve Pravčická brána.
Samotný Kyjov se nachází na východním cípu národního parku České Švýcarsko. Z Prahy je zřejmě nejjednodušší cesta po silnici číslo 9 (směr Mělník, Česká Lípa). V obci Studánka se odbočuje doleva na Krásnou Lípu, odkud už je to do Kyjova co by kamenem dohodil, asi pět kilometrů.
V Krásné Lípě je také nádraží Českých drah (mají tam dokonce dvě, což by do takového malého města řekl málokdo). V Kyjově se může autem parkovat přímo u vchodu do Kyjovského údolí. Tím se táhne turistická asfaltová (později šotolinová) silnice, která je jako stvořená pro cyklistiku, ale ani pěší turista – fotograf – by neměl pohrdnout.
Podél Křinice se dá dojít až do Zadní Doubice. Pokud máte čas, vyplatí se celým údolím projít nebo si ho projet na kole a vytipovat si zajímavá místa. A když budete šikovně odbočovat i z hlavních cest, pak možná narazíte na překrásné skalní útvary, kterými jsou například: Klenotnice nebo Kyjovský hrádek.
Kyjovské údolí
Krajkář
V Blatnici pod Svatým Antonínkem žije pan Antonín Lukáš. 73letý muž se může pochlubit jedním unikátem. Jde o jediného žijícího krajkáře, který dokáže vytvořit šitou krajku a krajkové obrazy. Původní profesí strojař a matematik řešil, co na důchod dělat. Rozhodl se splnit si svůj celoživotní sen a od roku 1995 se pustil do krajkařiny. První výstava tři roky poté. Nejlepší jeho kousky vznikají prý v posteli. Jak sám říká, štrikuje klidně i do jedné v noci. Krajkové obrazy vytváří vlastní originální technikou. Do rámu napřed upevní předkreslený motiv, nad který natáhne z pevných nití takzvanou základní osnovu, jakousi kostru budoucí krajky. Do té pak navazuje z dalších nití obrysové linky obrázku, takže nad předlohou vznikne jako síť jeho přesná kopie. Používá přitom jednoduchý síťovací uzel. Špatně se práce pana Lukáše popisuje i vysvětluje. Lepší, když se na ni podíváte sami.
Krajkář
Blatnické kraslice
Ve velikonočních tradicích pokračujeme dál. Blatnické kraslice – mezi znalci pojem, krása, která mohla být málem zapomenuta. Pak se ale objevila paní Čiháková z jihomoravské Blatnice a blatnické kraslice zachránila: batikovaný zázrak zdobený voskem a barvami a devět zručných kroků při jejich výrobě umí jen paní Čiháková. Už o tom přesvědčila v New Yorku nebo Číně.
Blatnické kraslice
Templáři v Čejkovicích
O templářích, jejichž řád vznikl už v 11. století, bude řeč poté. Právě oni výrazným způsobem ovlivnili život jihomoravských Čejkovic. Vystavěli tu komendu, tedy jakési sídlo rytířského řádu, a patřilo jim i několik obcí v Pojihlaví. Šlo o bohatý řád, o jehož nikdy ne úplně nalezeném majetku panují různé legendy. A k templářům patří i jejich obdiv k vědění a znalosti.