Reportáže v regionech
Tkalcovství
Klapání tkalcovských stavů se dřív na vesnicích ozývalo takřka z každé chalupy. Dnes moc lidí, kteří se tomuhle řemeslu věnují, nenajdeme. Jedním z těch mála je Miroslav Urban z Malé Vrbky na Uherskohradišťsku. Naučil se mu od svého dědečka, který ještě v 70. letech vyráběl látky z konopných vláken pro celé okolí. Miroslav dělá nejen dekorativní látky s tradičními vzory, ale i součásti lidových krojů. Od roku 2014 se dokonce pyšní titulem nositel tradice lidového řemesla. Ve svém království nás zasvětí do tajů tkaní. Začneme hezky od začátku, tedy přípravou vlákna. Dozvíme se, kolik nitek najdeme na osnově, jak se pracuje s útkovými cívkami a taky to, jak důležitou roli hraje pečlivé počítání. Zvlášť u složitých vzorů. Na pouhý centimetr utkané látky je totiž potřeba 60krát prohodit člunek osnovou a 60krát utáhnout.
Tkalcovství
Modrotisk
Látky nezaměnitelně tmavě modré barvy s bílými vzory, známé jako modrotisk, se u nás začaly vyrábět už od konce 18. století. Postupně si získaly oblibu nejširších vrstev obyvatel především na moravsko-slovenském pomezí a staly se součástí tamních lidových krojů. Ačkoliv jako řemeslo modrotisk během 20. století téměř vymizel, dnes znovu přichází do módy. Historie strážnické dílny rodiny Jochů se začala psát na počátku 20. století. A tradiční tiskařskou a barvířskou technikou se v ní látky v nezměněné podobě zdobí pořád. Dnes tu vládne zástupce třetí generace – František Joch. Společně do jedné ze dvou posledních dílen, které se téhle výrobě u nás věnují, nahlédneme a bude nás zajímat, jak modrá paráda vzniká a co všechno se z ní dneska šije.
Modrotisk
Zámek Milotice
Zámek v Miloticích bývá nazýván perlou jižní Moravy. V jeho základech byste našli středověkou tvrz, která prošla v druhé polovině 17. a první 18. století zásadní přestavbou. Obdobím největší slávy pro zdejší sídlo byla éra baroka. Pánem tu tehdy byl hrabě Karel Antonín Sérenyj, vychovatel na císařském dvoře, který si Milotice vybral jako své letní reprezentativní sídlo. Navštívila ho dokonce i císařovna Marie Terezie. Zajímavé jsou taky místní zahrady, jejichž hlavní část si dochovala podobu z počátku 18. století. Bažantnice s anglickým parkem je pak o zhruba stovku roků mladší. A z přelomu 19. a 20. věku pochází romantická užitková část. I do nich se můžete vydat při speciálních kostýmovaných prohlídkách, při nichž tu návštěvníky oblečou do šatů z doby baroka.
Zámek Milotice
Eso v rukávu
Víte, kde se na starém kontinentě začaly mastit karty? Podle všeho v Itálii a ve Španělsku. A odtud se rozšířily dál. Do historie téhle zábavy se vypravíme v Hodoníně, kde o ní připravili výstavu. Dozvíme se například, jak se liší karty, které v Evropě užívají. A taky to, že proti nim bojoval už Arnošt z Pardubic, který svým nařízením zakázal lidem poskytovat ubytování všem milovníkům karet a hry v kostky. A proti tomuhle hazardu brojili taky další. Panovníci i úředníci. Ti císařští na konci 18. století například kolkovali dokonce planetky na poutích, pokud na nich byla hodnota a barva. Přesto měly karty vždycky dost příznivců. A patřily mezi ně i známé osobnosti. Mezi exponáty najdeme například vykládací, s jejichž pomocí do budoucnosti ráda nahlížela Ema Destinnová.
Eso v rukávu
Kroje
Lidové kroje jsme zvyklí vídat spíš jen výjimečně, při hodně slavnostních příležitostech. Ale v Kobylí na jihovýchodě Moravy bychom na ně narazili častěji. Ženy je tam dodnes nosí docela běžně. A potkat tam můžeme i dámu, která je šije. Nahlédneme do jejího království a tradiční oděv důkladně prozkoumáme. Nejkrásnější ozdobou na dívčím je malovaná mašle k takzvanému kotůči. Ten využívají i ve všech okolních vesnicích, ale jenom v Kobylí má tuhle barevnou ozdobu. Dovedete si představit, jak dlouho trvá oblékání a což teprve výroba takové parády? Kolik metrů látky a krajek padne třeba jen na několik vrstev sukní. Všechny tyhle zajímavosti se samozřejmě dozvíme, a ještě si dopřejeme malý výlet do historie, který nám umožní expozice v místním muzeu.
