Reportáže v regionech
Jihlavská ZOO
Do zoologické zahrady se můžete vypravit i v zimě. My jsme se tentokrát vydali do té jihlavské, abychom okoukli nejmenší jihoamerické opičky a malé medvědy malajské. Medvědi se k nám dostali trochu neobvykle – jako úhrada dluhu Vietnamu vůči Československu. Jsou malí a ani moc neváží, mohli by se někomu zdát vhodní pro pohrání nebo pomazlení. Ale jsou hodně silní a také rychlí, takže by mohli být také pěkně nebezpeční. Největší laskominou pro ně je hmyz, který žije pod kůrou stromů a také, jak jinak, med.
Zoo Jihlava
Třešť
V srdci Českomoravské vrchoviny, poblíž poloviny cesty mezi Prahou a Vídní, v soutěsce ohraničené vrchy Špičákem (734 m), Čeřínkem (761 m) a ve vzdálenějším jižním horizontu i nejvyšším vrcholem celého regionu Vysočiny Javořicí (837 m) se nalézá město Třešť. Město nebo taky městys s dlouhou tradicí. První písemná zpráva o Třešti pochází z roku 1349, kdy je připomínán farní kostel sv. Martina. Tehdy náležela Závišovi z Třeště.
Vzhled moderního náměstí v Třešti se nese v duchu symboliky. Město má největší sluneční hodiny v republice, které naznačují, že život tepe neúprosně ve stejném rytmu. Svůj smysl mají také javory, představující fáze života, ale i fontánky, které znázorňují roční doby.
Třešťští mají ale i zámek, který dnes funguje jako hotel, a navíc je to město, které proslulo betlémy. Můžete se o tom přesvědčit sami. Žije tady totiž několik rodin, k nimž můžete přijít i v průběhu roku a obdivovat právě vyřezávané betlémské postavičky.
Třešť
Kozlov a M. Švabinský
Pod vrcholem Kozlovského kopce se v malebném údolí nachází vesnička Kozlov, která je od roku 1989 integrovanou součástí České Třebové. Jméno obce pochází od příjmení Kozel podle zakladatele či vlastníka ve smyslu Kozlův majetek.
Pobyt Švabinského tady ovlivnil i jeho tvorbu. Poprvé do této vesničky zavítal v roce 1895, kdy přijel za Eliškou Vejrychovou, se kterou se seznámil toho roku na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze. Jejich vztah vyvrcholil svatbou v proboštském chrámu v Litomyšli dne 2. června 1900.
V Kozlově novomanželé trávili svůj čas v bývalém domku rodiny Vejrychovy. V roce 1908 rodiče Ely Karel a Běla Vejrychovi domek rozšířili a sami se záhy přestěhovali opodál do tzv. Pecháčkova statku, který několik let před tím zakoupili.
Max Švabinský si tento kraj zamiloval a trávil zde prázdniny v letech 1896–1919. V roce 1919 navštívil Švabinský Kozlov naposledy. Díky pobytu a tvorbě Maxe Švabinského v Kozlově se stala tahle dosud zapadlá vesnička známou v uměleckých kruzích a životní a tvůrčí etapa Švabinského v Kozlově se označuje jako kozlovské období.
Kozlov a M. Švabinský
Klášter Nová Říše
Jedním z našich cílů se stane premonstrátský klášter v Nové Říši na Vysočině. Tenhle řád stavěl sakrální stavby vždy ve dvojicích: pro ženy a pro muže.
Areál, kam vás zavedeme, leží na okraji náměstí městečka Nová Říše vzdáleného cca 10 km východně od Telče. Novoříšský klášter premonstrátů byl založen na počátku 13. století a původně byl klášterem ženským. Postupně byl vypleněn třemi husitskými nájezdy a po desetiletích bídy byl kolem roku 1570 opuštěn.
Do kláštera však ihned přišli mužští zástupci řádu premonstrátů a začali ho znovu spravovat. V roce 1813 byla celá Nová říše zasažena mohutným požárem a velká část areálu mu podlehla. Většina dnešních budov tak pochází právě z této doby. Za druhé světové války byl sídlem Hitlerjugend a mezi lety 1950-1991 sloužil jako vojenské skladiště.
Nejvýznamnější stavbou kláštera je kostel sv. Petra a Pavla z druhé poloviny 17. století se vzácnými interiérovými prvky (fresky, varhany, dřevěná kazatelna a lavice) a především klášterní knihovna s více než 20 000 svazky. V kostelní věži byly v roce 2003 instalovány čtyři zbrusu nové zvony, z nichž nejtěžší váží bezmála 2 tuny. A v klášteru v Nové Říši jsme objevili i vzácný herbář – i o něm budeme mluvit.
Klášter Nová Říše
Tatra 75
Telč – malé město s krásným náměstím. S objektivem jsme navštívili dům č. 65. Ten od roku 1982 patří Janu Wimmerovi a jeho rodině. V domě tak noví majitelé mohli narazit na spoustu zajímavých historických věcí, jenže Wimmerovi přece jen našli své zalíbení v něčem jiném. Nadchli se pro veterány na čtyřech kolech. Koupili starou Tatru 75, krásného kabrioleta, a mysleli si, že něco poopraví a bude to. Byla z toho práce na pět let, veterán se jim ani do domu nevejde. Svůj zaměr ale otec a syn Wimmerovi rozšířili i na kola a velocipédy.
