Reportáže v regionech
Šluknovský zámek
Šluknovský zámek patří mezi památky, které můžete navštívit celoročně, tedy i teď v zimě. Stavět se začal v roce 1566, na jeho výzdobě zjistíte, jak se tu střídali majitelé. Arnošt ze Šlejnic, Mansfeldové, Ditrichštejnové, ale také Harrachové. Nechybělo ale málo a zámek mohl zůstat jen vzpomínkou. V roce 1986 ho poničil požár a teprve před několika lety se dočkal velké obnovy. Nenecháme si samozřejmě ujít prohlídku. Začneme ji u kamen, které se jako zázrakem dochovaly po požáru. Ale restaurátoři je museli poskládat z jednotlivých střepů. Obdivovat budeme i další kousky z původního vybavení. A pak ještě zavítáme do expozice věnované Spolku vojenských vysloužilců. Dozvíme se, kdo všechno se mohl stát jeho členem a co všechno vlastně měl spolek na starosti.
Šluknovský zámek
Legendární rybičky
Mikulášovice na Šluknovsku prosluly výrobou nožů. I proto se jim říká český Solingen. Pokud vám tohle přirovnání nic neříká, dodáme, že německý Solingen je synonymem pro nože, šavle, kordy i tesáky. V Mikulášovicích se nožířství zabydlelo už v osmnáctém století. Na jeho konci ho významně povznesl obchodník se železem Ignác Rösler, jehož přínos ocenil i samotný monarcha udělením šlechtického titulu. To ještě netušil, jaká legenda mikulášovickou výrobnu nožů proslaví nejvíc. Tušíte? Ano, mluvíme o slavné rybičce, kterou znal a měl, nebo aspoň mít toužil, každý kluk. Na rybičkovskou éru zavzpomínáme v Muzeu nožířské tradice, kde se takových nožíků sešla spousta. Těšit se ale můžete i na velké unikáty. Jestlipak jste například tušili, že nůž ze zdejší výrobny posloužil i samotnému Jamesovi Bondovi?
Legendární rybičky
Rozhledna Studenec
Vrch Studenec je dominantou západní části Lužických hor. Své dnešní jméno dostal podle potoka s velmi chladnou vodou, který pramení na jeho svazích. V polovině 19. století se mu ovšem ještě říkalo Ferdinandův kámen. Zhruba v té době nechal na jeho vrcholu tehdejší majitel panství kníže Kinský vybudovat dřevěnou rozhlednu. Ta nevydržela dlouho, takže ji ještě na konci století nahradila rozhledna železná. Připomíná tak trochu slavnou Eifellovku, ocelová konstrukce je spojovaná nýty. Přestože už měla namále, místním se podařilo ji zachránit, před několika lety byla poměrně složitě opravena a zase nabízí krásný výhled do kraje. Dohlédnout můžete do Českosaského Švýcarska i do Českého Středohoří. V okolí rozhledny můžete narazit i na další památky, které místní pečlivě opravují. A jednou ročně se pod vrchem taky koná rekonstrukce velké prusko-rakouské bitvy.
Rozhledna Studenec
Plavba soutěskami
Hřensko a skalní soutěsky, to je záruka romantických zážitků v krásné krajině. My si dopřejeme plavbu soutěskami. Věděli jste, že ještě ve druhé polovině 19. století se lidé mezi skály báli vstoupit? Všechno změnilo několik dobrodruhů, kteří se vsadili a na vorech se po vodě do nebezpečné oblasti vydali. K překvapení všech vypluli na druhé straně. A díky nim se postupně soutěsky staly vyhledávanou turistickou atrakcí. Už v roce 1890 kníže Edmund Clary Aldringen po vybudování přístupových cest, tunelů, přístavů a dalších zařízení nabídl prvním návštěvníkům neopakovatelné zážitky. Divoká soutěska měří bezmála půl kilometru a proplouvat ji budeme zhruba patnáct minut, ve druhé, která se jmenuje Edmundova, se zdržíme o pár minut déle. A když k tomu přidáme procházku po stezce, užít si v Hřensku můžete krásný podzimní den.
Plavba soutěskami
Tramvají do Saského Švýcarska
České Švýcarsko patří k naším nejmenším národním parkům. Přesto se může pochlubit velkým bohatstvím. K nejvyhledávanějším místům patří Hřensko se skalními soutěskami, Pravčická brána nebo údolí říčky Křinice. My si dnes ale nebudeme připomínat krásy na české straně hranic. Zavítám k sousedům a budeme obdivovat Saské Švýcarsko. Příroda je podobná jako u nás, jen tu najdeme víc samostatných stolových hor. A v lázeňském městečku Bad Schandau také začátek tratě tramvaje, která nás zaveze pryč od civilizace. Měří osm kilometrů a výlet je to opravdu romantický, i když na první pohled působí některé úseky trochu nebezpečně. Tramvajová trasa byla vybudována na konci 19. století a podobné se měli dočkat i na české straně. K její realizaci ale nakonec nedošlo.