Reportáže v regionech
FarmaPark
Už jste někdy potkali indické buvoly nebo africké krávy watusi? Pěkně zblízka si je můžete prohlédnout ve farmaparku v Soběhrdech. Je největším svého druhu u nás, v současné době je v něm doma zhruba 250 zvířat ze všech koutů světa. A protože tu většina z nich žije odmalička nebo se na farmě dokonce narodila, všechna jsou na lidi zvyklá a s návštěvníky se hned skamarádí. Výběhy jsou rozdělené podle kontinentů, takže můžete symbolicky nahlédnout do Afriky nebo třeba do Austrálie. A jednotlivé světadíly jsou tady propojeny sítí stezek. S některými obyvateli se seznámíme důkladněji. Přivítají nás třeba velbloudi a nás bude zajímat, v jakých teplotách jsou schopni přežít. Pak se zastavíme u černých labutí, ale taky u zmiňovaných indických buvolů a afrických krav.
FarmaPark
Retroautomuzeum
Ti starší z nás si jistě rádi zavzpomínají při prohlídce Retroautomuzea ve Strnadicích. Jeho zakladatel Libor Kucharski se zamiloval do aut, která vládla našim silnicím v éře socialismu. Většina z nich pochází ze zemí bývalého takzvaného východního bloku. Najdete tu hlavně staré škodovky, ale těšit se můžete i na jejich kolegyně z kopřivnické Tatry. A k vidění je tu i pár zástupců západní produkce, kteří ovšem tehdy byli k mání jen v Tuzexu, nebo třeba stará tramvaj. Zajímá vás, kolik tehdy auto stálo, třeba takový Trabant? Prozradíme vám i to. Prohlédneme si vystavené kousky a dozvíme se, jak je nadšený sběratel získává, ale budou nás zajímat i muzejní prostory. Tedy bývalý kravín, který Libor koupil a s pomocí kamarádů opravil a upravil tak, aby v něm mohl své poklady umístit.
Retroautomuzeum
Dolování zlata
Staří Keltové už v 5. století před naším letopočtem v krajině blanických rytířů rýžovali zlato na řece Blanici. A vzácný kov tu dobývali taky z křemenných žil. Společně se vypravíme do obce Roudná, kde se těžba rozšířila ve středověku. Ve 20. století tu vytěžili nejvíc zlata v celém Rakousko-Uhersku. Navíc byl místní důl nejvýnosnějším nejen u nás. Dál se vydáme po naučné stezce, která nás provede historií zdejšího dolování místního daru paní Přírody a seznámí nás s postupem při jeho úpravách a zpracování. Z několika informačních tabulí se dozvíme, co všechno bylo zapotřebí, aby zdejší bohatství mohlo putovat do světa. Vedlejší obci pak dominuje romantická rotunda, kterou podle pověsti vybudovali právě horníci.
Dolování zlata
Načeradec
Načeradec je městys ve středních Čechách nedaleko legendární hory Blaník. Jeho historie se začala psát zřejmě ve 12. století. Tehdy už totiž stával místní kostel sv. Petra a Pavla. Jeho původní románskou podobu dnes připomíná jen věž, protože svatostánek v době gotické a pak ještě v 18. a 19. století prošel několika proměnami. Zastavíme se taky u radnice, ke které přiléhá další zajímavá stavba. Její přízemí kdysi sloužilo jako solnice. Trochu stranou najdeme další dvě místní pamětihodnosti. Jednou z nich je starý židovský hřbitov, druhou pak křížová cesta v návrší zvaném V kapličkách. A připomeneme si taky časy, kdy v Načeradci žila a pracovala řada ševců. Po vypuknutí první světové války vyráběli boty pro odvedence. Na oslavu jejich řemesla i patrona chystají místní na konce června velkou slavnost.
Načeradec
Votice
Votice patří k méně známým, ale hodně starým městům. U jejich zrodu stál vladyka Ota. Ve 12. století si zdejší krajinu vybral pro vybudování svého sídla. Vymýtil lesy, postavil statek a u něj taky hrad. Jeho lidé, kteří si říkali Otíci, založili v podhradí osadu, která dostala jméno Otice. Až v 16. století bychom o ní našli zmínku jako o Voticích. Hrad už sice nestojí, ale pamětihodností ve městě najdeme celou řadu. Jednou z nich je kupříkladu františkánský klášter. Mniši tu žili až do roku 1950, kdy byli odvezeni do Duchcova. Minout bychom neměli ani kopii Božího hrobu na místním hřbitově. Je prý jednou z nejvěrnějších kopií toho jeruzalémského, protože votičtí františkáni vyrazili kdysi přímo k originálu, který pečlivě okoukli. A jen kousek od Votic si můžeme i zalyžovat.