Hledání v reportážích
Sedlářská dílna
Miloš Haken se vyučil kovářem. Jenže pak se v něm probudila láska ke koním a ježdění na nich. Pustil se dokonce do výroby sedel a práce se mu zalíbila natolik, že se vrátil do školních lavic a vyučil se i sedlářskému řemeslu. Začínal sedly klasickými, ale zanedlouho ho nadchla ta westernová, která jsou mnohem pohodlnější pro jezdce i koně. A tak začal zkoušel dělat je. Vydal se kvůli tomu na zkušenou k jednomu z vyhlášených výrobců do Německa. Dnes z kůže tvoří i řadu dalších věcí. Nás ale bude zajímat především to, jak pod jeho rukama vznikají právě westernová sedla. Dozvíme se, jak se dělá střih, k čemu je zapotřebí takzvaný půlměsíc a jak dlouho trvá, než je hotový výsledek.
Sedlářská dílna
Křížová cesta
Velikonoce jsou významnými křesťanskými svátky, proto se společně vypravíme i k jedné křížové cestě. Vystoupáme po ní na Andrlův chlum nad Ústím nad Orlicí. Její příběh se začal psát v roce 1755, kdy ji nechal vybudovat místní tkadlec Augustín Andres. Přidáme i vysvětlení, co ho k vybudování vedlo. Bude nás ale taky zajímat, komu vděčíme za současnou podobu jednotlivých kapliček. V roce 1994 se všechny dočkaly obnovy. Jedenáct z nich vymaloval akademický malíř Zdeněk Brožek. Ve dvanácté najdete kovoplastiku ukřižovaného Krista od kováře Františka Bečky. Ve třinácté pak obraz snímání Ježíše, který je dílem světoznámého výtvarníka Richarda Peška. A následuje Boží hrob. Po staletí se tu konají poutě, které končí až na vrcholu kopce, který zdobí rozhledna.
Křížová cesta
Výroba mečů
Tomáš Lebduška patří k lidem, pro které se jejich koníček stal živobytím. Studoval kybernetiku na Českém vysokém učení technickém, ale v roce 1994 se díky kamarádovi dostal k historickému šermu. A jako každý šermíř začal řešit, kde získat opravdu dobrý meč. Na trhu takové nebyly k dostání, a tak se rozhodl vyrobit si ho sám. Záhy zjistil, že bez znalosti kovářského řemesla kvalitní udělat nezvládne. A tak se vydal za zkušenými mistry oboru, u nichž se nějaký čas učil. Dnes patří mezi uznávané výrobce. Nechá nás nahlédnout do své dílny, prozradí, jak se jeho pracovní postupy liší od těch používaných před stovkami let i to, s jakým materiálem pracuje nejčastěji.
Výroba mečů
Kovář
Daniel Hlobil si už jako kluk oblíbil kovářské řemeslo. Když před deseti lety přišel s nápadem obnovit kovárnu na starém hamru u cyklostezky z Obřan do Bílovic, mnozí prý jen nevěřícně kroutili hlavami. Jenže on se nedal odradit a polorozpadlý objekt z roku 1820 koupil. S pomocí kamarádů a rodiny mu postupně vrací zašlý lesk a snaží se ho oživit. Prohlédneme si ho a budou nás zajímat nejen už hotové části, ale i další Danielovy plány. Rád opravuje staré a osvědčené předměty. V jeho království tak najdeme třeba na nový kabát čekající měch z počátku 20. století či o poznání starší pérový buchar. Slouží k rychlému tvarování materiálu. Daniel však shání další poklady ze starých kováren a dílen, které by dokázal dát dohromady a znovu zprovoznit.
Kovář
Kovárna v lese
Štědrosti letošní zimy na sněhovou nadílku můžou využít návštěvníci rozhraní Vysočiny a Jihočeského kraje. My se na toulky vydáme z obce Studená. Na své si tam přijdou i milovníci sjíždění kopců, ale vzhledem k nadmořské výšce je místo ideálnější pro vyznavače bílé stopy. Tras je tu připraveno hned několik, nás zlákala ta nejdelší. Naše cesta vede lesy až k samotě na Pláništi, odkud už zdálky uslyšíme rány kovářského kladiva. Auvnitř se můžeme ohřát u výhně. V sedmdesátých letech tu stávala jen opuštěná stodola. Vyhlédl si ji Alfred Habermann a pustil se do opravy. Odlehlé místo se mu líbilo i proto, že hlukem nikoho nerušil. Dozvíme se, jaká krása se pod rukama zdejších mistrů černého řemesla zrodila, co mají na své práci nejraději a chvíli je při ní taky budeme pozorovat.
