Hledání v reportážích
Křížová cesta v Nepomuku
Velikonoce jsou nejvýznamnějšími křesťanskými svátky, kdy si věřící připomínají ukřižování a následné zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Na Velký pátek procházejí lidé s modlitbou křížové cesty. A to buď v kostelech, kde jsou vyobrazeny výjevy z umučení nebo se vydávají na ty, které vedou pod širým nebem Jedna taková nedávno vznikla v Nepomuku na jižním Plzeňsku. Místní kalvárii vytvořili mistři kovářského řemesla a my vám ji ukážeme.
Křížová cesta v Nepomuku
Archeořemesla Jindřicha Figury
Cesta Jindřicha Figury z jihočeského Neplachova ke kovářskému řemeslu byla trochu neobvyklá. Coby student si chtěl pořídit zbraně pro historický šerm. Ale takové, které by nejen jako hodně staré vypadaly, ale měly také parametry a vlastnosti podobně těm používaným před staletími. Jak je dávní mistři dělali, zkoumal především v historických záznamech a knihách. Při výrobě často experimentuje, ale výsledky své práce pak ověřuje v praxi – například v bojích na mezinárodních setkáních.
Archeořemesla Jindřicha Figury
Kovář Zdeněk Slavata
Kovářů si lidé na vsi vždycky nesmírně vážili. V hospodářství i domácnosti se uplatňovali v mnoha směrech. My se teď za jedním klasickým kovářem vypravíme. Je jím vyučený kuchař Zdeněk Slavata, kterého ale srdce hnalo k výhni a možnosti tvarovat kov. Je samouk, vždycky po práci chodil koukat pod ruce starým kovářům. Černému řemeslu naprosto propadl a svůj um se snaží předávat dál.
Kovář Zdeněk Slavata
Kovář Zdeněk Grausam
Kovář Zdeněk Grausam z Úval u Prahy má zlaté ruce. To vědí nejen v širokém okolí, ale třeba také filmaři. Však vyráběl zbraně do filmu Bathory i trilogie Letopisy Narnie. Neméně znám je jako ten, který vrací zašlou krásu historickým památkám. Už pár let je také mistrem tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje. I díky tomu, že uplatňuje tradiční postupy, málem už zapomenuté.
Kovář Zdeněk Grausam
Kovář a sklář Miroslav Liederhaus
Miroslav Liederhaus je umělecký kovář. Nezdědil nadání ani lásku k řemeslu po předcích. Generace před ním se staraly o půdu. I jeho doma k téhle práci vedli, nicméně on se při praxi dostal k výhni a už u ní zůstal. Rozhodl se navíc kromě železa věnovat i sklu. Říká o sobě, že je mistrem slepých uliček, protože neustále objevuje skryté možnosti spojování těchto dvou materiálů. A to metodou pokus – omyl. Dělá nejrůznější svítidla, plastiky i nábytek. Má za sebou několik desítek vystav nejen v Česku, ale i v Německu nebo Dánsku. Dává ovšem přednost tomu, aby jeho netradiční výrobky byly funkční a někomu sloužily.
