Hledání v reportážích
Betlémař Jaroslav Beneš
Betlémů jsme si za léta našeho toulání stačili v předvánočním období prohlédnout celou řadu. Ten, který jsme objevili v Lošticích na Olomoucku u řezbáře Jaroslava Beneše, se ale od těch tradičních přece jen dost liší. Jesličky a hlavní postavičky v něm najdeme samozřejmě také, ale okolo pak navíc spoustu postav, které znají především v okolí. Na Hané nemůže v betlému chybět král Ječmínek, společnost mu pak dělají významné osobnosti minulosti i současnosti a také třeba sousedé. Zpěvák Jaroslav Wykrent drží v ruce vlastnoručně napsané noty, zápasník František Fryštenský je zvěčněn zase s podkovou, protože se učil kovářem a loštický starosta Ctirad Lolek pro změnu cinká klíči od radnice. Na přání známých nakonec Jaroslav Beneš do téhle vybrané společnosti doplnil i sám sebe.
Betlémář Jaroslav Beneš
Kolař
Jediného koláře v Česku jsme objevili v Novém Hrozenkově na Valašsku. Pan Augustin Krystyník podědil řemeslo i dílnu po otci. Za vlády komunistů se vyučil a po roce 1990 se pustil do jeho provozování. Vyrábí dřevěná loukoťová kola všeho druhu. Ta k normálním vozům, ale také ke kočárům, hasičským stříkačkám a troufne si i na kola k veteránům. Na jejich výrobě se toho za staletí moc nezměnilo. Základem je železem zpevněná hlava, tedy střed, kola. Do ní je potřeba vyvrtat nebo vydlabat otvory pro paprsky a po jejich osazení přijdou na řadu loukotě, které tvoří obvod kola. Ve finále se pak na loukotě nasadí železná obruč, která dřív bývala prací kováře. Pan Krystyník ale i tohle zvládá sám. Pokud byste vznik kola chtěli vidět na vlastní oči, můžete po domluvě do dílny dorazit.
Kolář
Umělecká kovárna ve Žďárné
Dřív ve Žďárné v Moravském krasu stával například zámek a prý také mlýn. Dnes tam pro změnu najdeme kovárnu. Stavení staré přes půl století, které kdysi dávno sloužívalo jako zájezdní hostinec, v ní proměnil umělecký kovář Jiří Dudek. Sám ke starému řemeslu prvně přičichl v době, kdy si u lysického mistra kováře Františka Brodeckého jeho rodiče objednali reklamní ceduli. A zanedlouho se sám stal uměleckým kovářem. Svou kovárnu musel vytvořit od základu, jako každý správný mistr černého řemesla si pan Dudek vyrábí sám také nářadí. V jeho království vznikají prstýnky, náramky, ale narodila se tu už i mříž o rozměru 8,5 x 6,5 metrů. Budeme pana Dudka chvíli sledovat při práci a dozvíme se, jak se se železem pracuje a na co všechno musí mistr kovář myslet.
Umělecká kovárna ve Žďárné
Kovář z Kostelce na Hané
Držitelem ocenění nositel tradic lidových řemesel je umělecký kovář Alfred Stawaritsch z Kostelce na Hané. Nejen, že svou prací udržuje při životě staré kovářské řemeslo, ale také jeho taje předávám následovníkům. Dnes má vydatné pomocníky ve svých dvou synech. V dílně opravuje například pro nedaleké muzeum kočárů loukoťová kola, ale zachraňuje také staré umělecké předměty. My jsme měli možnost vidět kříž, který mu nedávno přinesl pán rušící starý hrob. A za obnovu barokní brány z 18. století dostal dokonce loni hlavní cenu v mezinárodní soutěži Héfaiston. V dílně pana Stawaritsche se navíc seznámíme s řadou zajímavých nástrojů, které si kováři sami vyrábějí.
Kovářství Stawaritsch
Velikonoce Kovářov
Pokud jste se ještě nezačali chystat na Velikonoce, my vám připomeneme, že už jsou doslova za dveřmi. Pro všechny, kdo by si je chtěli užít tradičně postaru, máme pár rad. V Kovářově na jihu Čech se staré zvyky udržely, takže se tam ledacos přiučíme. Dozvíme se, kdy a kam vynášejí Smrtku neboli Moranu, podíváme se, jak se pletou pomlázky a dozvíme se, co všechno patří do klasické velikonoční nádivky, které se na jihu někde říká sekanice a jinde třeba hlavička. No a ještě si vyzkoušíme řehtačky a klepačku neboli kladívko, které musí pořádně rámusit. Velikonoce jsou svátky křesťanskými, takže nezapomeneme ani na zastávku v kostelíku.