Hledání v reportážích
Kovář Petr Hartmann
Petr Hartmann vystudoval uměleckou průmyslovku a pak zakotvil u černého řemesla. Patří k těm, kteří mají oprávnění opravovat díla starých kovářských mistrů, takže se s výsledky jeho práce setkáme na řadě památek. Kupříkladu v benediktýnském klášteře v Broumově nebo v Kolowratském a Malém Fürstenberském paláci v Praze. My se ale vypravíme do jeho ateliéru v Hronově. Ukáže nám, jaké nástroje používá a prozradí nám, co všechno je potřeba, aby se kupříkladu tři sta let starý čtyřmetrový kříž z kostela v Konojedech znovu zaskvěl v plné kráse. Kromě obnovy starých pokladů se ale Petr věnuje i vlastní tvorbě podle svých návrhů. Prohlédneme si například Ježíše na kříži, který vznikl z jednoho kusu železa tradiční kovářskou technikou.
Kovář Petr Hartmann
Kovárna v Čínově
Miloslav Trefanec z Čínova u Klatov se věnuje už šest desítek let kovářskému řemeslu. Kladivo a kovárnu měl rád od dětství, začínal u podkov, pak se pustil do nástrojů i uměleckých předmětů. A snaží se se železem pracovat tradičně, tak jak to dělávali jeho předchůdci. Jeho specialitou je klínování, což je vytváření kladivem snadno rozdělitelných a zase sestavitelných spojů. Ale v jeho kovárně vzniká i spousta dalších věcí. Například klasické řetězy, mříže, ale také ozdobné předměty. Ze železa dokáže pan Trefanec vytvořit zahradní stolek, ale také květinu na něj. Do jeho království mají vstup povolen i laici, chodí prý i američtí nebo čínští turisté. Všechny vítá takzvanou kovářskou ránou. Narazit na jeho výrobky můžete nejen v domech či zahradách, ale také na některých památkách.
Kovárna v Čínově
Kumburk
Pokud máte chuť toulat se i v zimních měsících po starých památkách, můžete vyrazit například do Českého ráje. K nejzajímavějším zříceninám, které tu najdete, patří Kumburk, který se tyčí v bezmála sedmi stovkách metrů nad mořem nedaleko obce Syřenov. Tohle místo si už ve 14. století vybral pro vybudování svého sídla Markvart z Goldenburka. Hradními pány tu pak později byli například páni z Dubé nebo Trčkové z Lípy. V dlouhé historii bychom našli i události, které se neblaze podepsaly na podobě a možnostech využití hradu. Například v době třicetileté války tu řádili Švédi a o něco později ho nechal pobořit Leopold I. Nezapomeneme ani na příběhy romantičtější. Na hradě byla vězněna dcera zdejšího pána Zikmunda Smiřického Eliška Kateřina. Prý kvůli lásce ke kováři. A jedna z pověstí zmiňuje i poklad střežený kohoutem s ohnivýma očima.
Kumburk
Kovář Jan Svoboda a skupina Novica
Kovářské řemeslo si Jan Svoboda vybral už ve svém dětství. Bylo mu deset let, když viděl pohádku O statečném kováři a o své budoucnosti měl jasno. O pár let později se stal členem skupiny historického šermu Novica a vzniklo spojení kovářského řemesla a zbraní z dávných časů. Dozvíme se, že skupina nemá zbraně přesně daného období, takže dostává prostor i fantazie jejich stvořitele. Prozradíme i to, jaké zbraně její členové při svých soubojích používají a budeme samozřejmě sledovat mistra kováře při práci. Předvede nám, jak se dvaceticentimetrový kousek nástrojové ocele promění v bezmála metrovou čepel jednorukého meče i to, co všechno následuje až do chvíle, kdy meč může sloužit v souboji. Celá práce trvá několik hodin a pokud se dopředu domluvíte, můžete ji sledovat na vlastní oči.
Kovář Jan Svoboda a skupina Novica
Kovář z Kraskova
Motyku, sekeru, kování k brance. To všechno svým sousedům i dalším zájemcům dokáže vyrobit či opravit ve své kovárně Aleš Navrátil. Jeho černé království najdete v Kraskově v Železných horách. Kovařina mu učarovala už jako malému klukovi, kdy mistry kováře vídal hlavně v pohádkách. A tak se tomuhle řemeslu vyučil. V současnosti dělí svůj čas mezi velké hospodářství a kovadlinu, takže času je míň než by chtěl. Ale především v zimě si teplíčka u výhně užívá co nejvíc. Úplně nejraději se věnuje výrobě historických zbraní pro různé šermířské skupiny. Nám předvede dva meče – historický a keltský, na kterém stráví tři dny, než si ho mohou šermíři vyzkoušet. Používá kvalitní ocel, která je po zatavení pružná a drží ostří. Tyhle možnosti staří Keltové neměli.