Hledání v reportážích
Sebranice
Do starých časů se přeneseme v Sebranicích na Českomoravské vrchovině. Společně si prohlédneme usedlost, která tu vyrostla už před několika staletími a dnes je nejen místním unikátem. Roubené stavení patřilo dlouhou dobu rodině Kanýzů. Jeden z nich, Ondřej, byl dokonce rychtářem. Do svých deníků zaznamenával dění v obci a díky tomu si dnes můžeme udělat představu, jak se tu v 18. století žilo. A samozřejmě si celou stavbu pořádně prohlédneme. Je sice roubená, ale na první pohled byste jí odhadli na zděnou. A její velmi vzácnou ozdobou je žudr. Pokud tohle slovo neznáte, pak se dozvíte, že se jedná o přístavek vyčnívající do ulice. V domě dnes hospodaří Radomír Bárta, který tu má i kovářskou dílnu. A nechá nás do ní nahlédnout.
Sebranice
Hrad Helfštýn
Jedním z největších moravských hradů je Helfštýn. Patří k těm šlechtickým sídlům, která nikdy nebyla dobyta vojáky. Odolal i náporu Švédů. Přesto je z něj zřícenina. A zub času nebyl tím, kdo mu k tomuto stavu pomohl. Pobořit hrad nechali vídeňští vojenští stratégové, kteří se báli, aby nepadl do rukou Turkům. Prozradíme vám i další zajímavosti z dlouhé historie. Hrad kupříkladu vyženil poslední Rožmberků Petr Vok. A jeho bujaré oslavy, které tu pořádal, prý prosluly široko daleko. Říká se ovšem taky, že majitele sídla, včetně už zmíněného Petra Voka postihla krutá kletba mnicha, který byl odehnán v bouři od bran. Vlídnější bude pohled do současnosti Helfštýna. Zalíbilo se tu totiž uměleckým kovářům z různých koutů světa, kteří tu pod patronací antického boha ohně a kovářství pořádají každé léto svá setkání.
Hrad Helfštýn
Nožíř
Jaromír Kotěra z Černožic u Jaroměře už jako kluk obdivoval nože. Jenže osud ho zavál na gymnázium a teprve později mu dopřál zakotvit u kovářského řemesla a pustit se do výroby nožů. Jeho specialitou jsou nože zálesácké. Prozradí nám, co všechno je při jejich výrobě důležité. Druhý typ nože, který si pan Kotěra oblíbil, se narodil při osidlování Ameriky. Budeme společně sledovat, co všechno je potřeba udělat, než si nůž může někdo koupit. Dozvíme se třeba to, že při práci s damascénskou ocelí je hodně důležité ohlídat teplotu, na kterou se materiál zahřeje. A až budeme mít hotovou čepel, pustíme se do tvorby střenek, na které pan Kotěra nejraději používá parůžky, kosti nebo různé dřeviny. A Jaromírův bratr Vítek nám na závěr předvede výrobu pouzder na nože.
Nožíř
Rozhledna Kovářka
Jednou z nejmenších a taky nejmladších rozhleden na našem území je ta, která dostala jméno Kovářka. Proč zrovna tenhle název? Nejspíš proto, že ji postavil mistr kovářského řemesla Ladislav Dobeš. A to jen malý kousek od své kovárny v obci Moraveč nedaleko Mladé Vožice. Prý se vždycky rád rozhlížel po kraji ze střechy svého domu a chtěl ten zážitek dopřát i dalším zájemcům. A postaral se o to, že jeho malá rozhledna je hned v několika směrech unikátem. Má prý vlastní číslo popisné, což není vůbec běžné, a především, v jejím ochozu a taky na nádvoříčku, které ji obklopuje, najdete kovářské muzeum. Historické dokumenty, na první pohled obyčejné i neobvyklé výrobky ze železa a taky pár strojů, pomocníků mistrů černého řemesla. Nahlédnout můžete i do kovárny, kde je k vidění možná nejvzácnější exponát – několik stovek let stará kovadlina.
Rozhledna Kovářka
Kovárna v Těšanech
Jednou z chloub Těšan na jihu Moravy je stará kovárna. Mistři černého řemesla v ní vládli několik století, na počátku 18. století byl objekt přestavěn ve venkovském barokním stylu. Současné vybavení pochází z přelomu 19. a 20. století, kdy tu ještě bývalo pořádně rušno. Dnes je v objektu zřízená expozice kovářství a také kolářství. Při návštěvě se dozvíte spoustu zajímavých věcí, třeba to, že dřív se kromě koní kovaly taky krávy. A protože mají dva prsty, tak podkova nemohla být jednolitá, ale skládala se ze dvou půlměsíčků. A džbán, který patřil k nezbytné výbavě mistra kováře, nebyl možná překvapivě na vodu ani na pivo, ale na mléko? Proč právě to kováři popíjeli? I to vám prozradíme. A ukážeme a taky povíme spoustu dalších zajímavostí.