Hledání v reportážích
Nožíř
Jaromír Kotěra z Černožic u Jaroměře už jako kluk obdivoval nože. Jenže osud ho zavál na gymnázium a teprve později mu dopřál zakotvit u kovářského řemesla a pustit se do výroby nožů. Jeho specialitou jsou nože zálesácké. Prozradí nám, co všechno je při jejich výrobě důležité. Druhý typ nože, který si pan Kotěra oblíbil, se narodil při osidlování Ameriky. Budeme společně sledovat, co všechno je potřeba udělat, než si nůž může někdo koupit. Dozvíme se třeba to, že při práci s damascénskou ocelí je hodně důležité ohlídat teplotu, na kterou se materiál zahřeje. A až budeme mít hotovou čepel, pustíme se do tvorby střenek, na které pan Kotěra nejraději používá parůžky, kosti nebo různé dřeviny. A Jaromírův bratr Vítek nám na závěr předvede výrobu pouzder na nože.
Nožíř
Rozhledna Kovářka
Jednou z nejmenších a taky nejmladších rozhleden na našem území je ta, která dostala jméno Kovářka. Proč zrovna tenhle název? Nejspíš proto, že ji postavil mistr kovářského řemesla Ladislav Dobeš. A to jen malý kousek od své kovárny v obci Moraveč nedaleko Mladé Vožice. Prý se vždycky rád rozhlížel po kraji ze střechy svého domu a chtěl ten zážitek dopřát i dalším zájemcům. A postaral se o to, že jeho malá rozhledna je hned v několika směrech unikátem. Má prý vlastní číslo popisné, což není vůbec běžné, a především, v jejím ochozu a taky na nádvoříčku, které ji obklopuje, najdete kovářské muzeum. Historické dokumenty, na první pohled obyčejné i neobvyklé výrobky ze železa a taky pár strojů, pomocníků mistrů černého řemesla. Nahlédnout můžete i do kovárny, kde je k vidění možná nejvzácnější exponát – několik stovek let stará kovadlina.
Rozhledna Kovářka
Kovárna v Těšanech
Jednou z chloub Těšan na jihu Moravy je stará kovárna. Mistři černého řemesla v ní vládli několik století, na počátku 18. století byl objekt přestavěn ve venkovském barokním stylu. Současné vybavení pochází z přelomu 19. a 20. století, kdy tu ještě bývalo pořádně rušno. Dnes je v objektu zřízená expozice kovářství a také kolářství. Při návštěvě se dozvíte spoustu zajímavých věcí, třeba to, že dřív se kromě koní kovaly taky krávy. A protože mají dva prsty, tak podkova nemohla být jednolitá, ale skládala se ze dvou půlměsíčků. A džbán, který patřil k nezbytné výbavě mistra kováře, nebyl možná překvapivě na vodu ani na pivo, ale na mléko? Proč právě to kováři popíjeli? I to vám prozradíme. A ukážeme a taky povíme spoustu dalších zajímavostí.
Kovárna v Těšanech
Muzeum Splněný sen
V Pavlíkově nás čeká Splněný sen. Tak své muzeum motocyklových veteránů pojmenoval Ivo Šarlingr. Už od dětství sledoval tátu, jak opravoval motorky i dědu kováře. Hodně se přiučil a dnes proto dokáže vracet svým veteránům dávno zašlý lesk. V jeho motocyklovém ráji najdeme celou řadu pokladů. Třeba stroj, na kterém jezdili medvědi ve filmu šest medvědů s Cibulkou. Dozvíme se, jak byl pro jízdu huňáče uzpůsobený. Těšit se ale můžeme i na další unikáty. Například na motocykl, který byl vyroben pro vatikánskou gardu, na stroje, které se proháněly počátkem dvacátého století za velkou louží, ale také na autoškolu nebo spíš motoškolu. K té nám pan Šarlingr přidá i historku o tom, jak tehdy výuka probíhala a co patřilo k nutnému vybavení učitele.
Muzeum Splněný sen
Kovárna u Rálišů
Už po generace se v rodině Rálišů v Pardubicích dědí kovářské řemeslo. A mistry jsou páni kováři zejména v kování koní. Však taky jejich rukama prošla i celá řada dostihových koní, vítěze nejslavnějšího dostihu u nás nevyjímaje. V kovárně, která je od pardubického závodiště vzdálená jen kousek, si budeme připadat jak ve starých časech, kdy mistr černého řemesla nemohl chybět v žádné vesnici. Dozvíme se, co všechno výroba dobré podkovy obnáší a co je pravdy na tom, že taková podkova je polovinou úspěchu při dostihu. Povíme si i o rozdílech mezi podkovou pro koně, který závodí a tažného. A mistr kovář nám prozradí i to, jak moc citlivým místem je pro koně kopyto a že správně na něj připevnit podkovu není nic jednoduchého.