Hledání v reportážích
Podkovář Ondřej Beran
Říká se, že bez podkovy by kůň moc daleko nedošel. A právě proto byli podkováři odjakživa nepostradatelní. Považovali si jich ve městech, na venkově i při válečných taženích. Časy se změnily, ale jejich práce zůstává stejná. My vás vezmeme za jedním z nich, Ondřejem Beranem z Janovic u Trutnova. Nejprve vystudoval obor počítačová grafika a programování CNC strojů, ale ve dvaceti letech nastoupil do učení na podkováře a uměleckého kováře. U výhně a kovadliny tak stojí už bezmála dvacet let.
Podkovář Ondřej Beran
Kovář Michna
O Milanu Michnovi mnozí hovoří jako o člověku, který okoval Brno. Koneckonců, stačí se projít centrem jihomoravské metropole a na jeho výtvory narazíte na většině důležitých staveb, třeba na vchodu do kostnice, kašně na nádvoří staré radnice i v průchodech. Díky originalitě a preciznosti, kterými se jeho díla vyznačují, ho totiž často vyhledávají památkáři. I proto mu byl nedávno udělen titul Nositel tradice lidových řemesel.
Kovář Michna
Kovář Michal Jožák
Kovářství bylo odjakživa opředeno mnoha mýty a pověrami. Bylo to hlavně kvůli práci s ohněm, který byl zpracování kovu nepostradatelný. Muži černého řemesla byli váženými osobami už od středověku, protože se bez nich se žádný další řemeslník neobešel. Dnes se tento obor stal také uměleckou činností, které zasvětil svůj život i Michal Jožák. Svou dílnu má pod hradem Košumberk a pod jeho rukama se rodí velké historické klíče, kříže nebo mohutné brány.
Kovář Michal Jožák
Umělecký kovář
V minulosti jste na mistry černého řemesla narazili v každé vesnici a život bez nich byl zcela nepředstavitelný. Dokázali okovat koně, ale třeba i vytrhnout zub, protože jako jediní měli na vsi kleště. Ve druhé polovině dvacátého století začalo jejich řemeslo upadat a malé dílny postupně nahrazovala sériová výroba. Jedním z těch, kteří tradiční profesi stále udržují na vysoké úrovni, je Petr Štáfl z Uher na Přibyslavsku, za nímž se vypravíme.
Umělecký kovář
Kovář Jan Šerák
První prsteny se objevily zřejmě ve starověkém Egyptě. Zpočátku bývaly vyrobené z rákosu, který brzy nahradily trvanlivější materiály, slonovina či zlato nebo měď. Ozdoby z klasického železa začaly vznikat až s nástupem doby železné a rozvojem kovařiny. Ačkoliv se mistři černého řemesla vždy víc zaměřovali na praktičtější předměty a prstýnky nechávali na starost třeba zlatníkům, někteří z nich na kované šperky nedají dopustit. Jedním z nich je Jan Šerák z Bílovic nad Svitavou, do jehož dílny se vypravíme.
