6. prosince 2020

S Hořicemi mají mnozí z nás spojené především oblíbené trubičky, které se tu vyrábějí už přes dvě stě let. U zrodu slavné tradice údajně stáli vojáci z Napoleonovy armády. Přišli sem v roce 1812 a z vděčnosti za péči jeden z nich, kuchař, místním prozradil recept na císařovu oblíbenou pochoutku. Na své si tu ale přijdou i milovníci historie. Hořice se nacházejí na jižním úbočí hořického chlumu, který je tvořen ložisky kvalitního pískovce. S ním je spjata slavná sochařská tradice. Zdejší obyvatelé jsou pyšní také na chrám Narození Panny Marie, který je vyhlášený výbornou akustikou. Společně vyšlápneme i na rozhlednu, ze které se pokocháme krásnou okolní krajiny.

Jako kluk chodil Jaroslav Bouzek o Vánocích obdivovat k babičce stromeček s korálkovými ozdobami. A v rodině se tato tradice udržela i později, když už jinde dávali přednost třeba foukaným koulím. A protože, jak s úsměvem říká, měl coby elektrikář vždycky blízko k drátům, začal na ně před deseti lety korálky navlékat a pustil se nejen do vánočních ozdob, ale vytvořil dokonce i korálkový betlém, který v adventu pravidelně zdobí Dům historie Přešticka. Při pohledu na křehkou krásu nerozeznáte ozdůbky, které dělaly radost před víc než půl stoletím od těch vzniklých teprve nedávno. Prohlédneme si je a dozvíme se, jak některé vznikly.

Pražský vrch Vítkov se jmenuje podle původního majitele. Vítek z Hory na něm měl kdysi vinice. Dnes je jeho výraznou dominantou socha husitského hejtmana Jana Žižky z Trocnova, která je vysoká 9 metrů, široká téměř 10 metrů a váží 16 a půl tuny. Letos v létě uplynulo 600 let od doby, kdy na vrchu proběhla jedna z významných bitev, při níž husité pod vedením zmíněného vojevůdce odrazili útok rakouských a míšeňských křižáků, kteří chtěli tuto strategicky významnou pozici ovládnout. Zavítáme i do památníku, jehož poslání se v minulém století měnilo. Najdeme v něm Kapli padlých bojovníků, Hrob neznámého vojína i vzpomínky na příslušníky armády padlé ve službě v našich časech. V prostorách se navíc konají různé výstavy.

Zdánlivě obyčejný papír slouží odnepaměti i k nejrůznější tvorbě. V osmnáctém století, kdy se po zákazech Josefa II. betlémy začaly přesouvat z kostelů do domácností, z něj naši předci dělali jesličky i figurky kolem nich. Za druhé světové války, ale nejen tehdy, byl oblíbeným materiálem pro výrobu hraček. Byl po ruce a dostupný všem. Dokáže dokonce nahradit proutky při pletení košíků, misek i dekorací. Vladimíra Žďánská z Kozodírek na Jičínsku z něj umí vykouzlit neuvěřitelné množství praktických předmětů i ozdob. Vysvětlí nám, co všechno takové pletení obnáší i to, co je na něm nejtěžší a předvede některé své výrobky.

Muzejní a vlastivědný spolek Včela Čáslavská je nejstarší organizací svého druhu u nás. Jedním z hlavních pilířů její činnosti je pořádání vlastivědných výletů. Na jeden takový jsme se v sedle kola vydali do okolí města Žleby. Sousední vesničky ukrývají unikáty, o kterých v podstatě nikdo neví. Zastavíme se například ve Filipově, který se pyšní zámeckým areálem. Poněkud utajenou součástí anglického parku je kaple. Jedná se o imitaci antického chrámku na jednoduchém čtvercovém půdorysu, který je zakončen apsidou a vnitřně členěn na nadzemní kapli a suterénní prostor krypty, v němž byly uloženy sarkofágy s ostatky majitelů zdejšího panství.